11 C 61/2022-123 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá zaplacení částky 18 166,75 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o vedení bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dále se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr včas a řádně. Banka využila svého práva a dne 20. 11. 2017 převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 18 166,75 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení v pravidelných splátkách, což písemně oznámila žalovanému včetně výše plátek a jejich počtu. Žalovaný přesto nesplnil svůj závazek a banka prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za splatný v celé výši ke dni 27. 3. 2018. Žalovaný dluží na jistině 18 166,75 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 25. 2. 2020 částku 886,21 Kč, dále pak žalobkyně uplatnila nárok na plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 8,25 % p.a. a smluvní úrok 21,99 % p.a. od 26. 2. 2020 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 18. 2. 2020 Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 6. 12. 2021 vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Příbrami, a to fakticky dne 12. 5. 2022. 2. Žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci samé omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst.3. zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyni předloženými. Z nich zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 25. 2. 2008 uzavřel žalovaný s [právnická osoba] smlouvu o bankovních produktech, kterou se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby. Podle předtištěného textu smlouvy jsou její nedílnou součástí Podmínky, jimiž se řídí ve smlouvě výslovně neupravené záležitosti, a Dispozice upravující konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb. Banka se zavázala vést žalovanému běžné účty na základě této smlouvy, přijímat na ně vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby. Banka podle smlouvy poskytuje žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavazuje nepřekročit povolený limit. Pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za každý den překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude nadále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jehož výši banka uveřejňuje. Ve smlouvě jsou pouze obecná ustanovení a nic konkrétního k úvěrovému ujednání z ní nelze zjistit. Podmínky a Dispozice, které měly být součástí smlouvy ze dne 15. 2. 2008, ani Sazebník, na který smlouva odkazuje, nebyly žalobkyní k důkazu předloženy v rozporu s ustanovením § 79 odst.2. o.s.ř. Žalobkyně předložila k důkazu Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech k původní smlouvě uzavřené mezi bankou a žalovaným dne 12. 6. 2012. Z nich kromě čísla běžného účtu [bankovní účet], adresy pro zasílání [obec a číslo], podmínek vydané platební karty, SMS servisu k účtu a sjednání podmínek přihlášení k Internet bance přes mobilní klíč nic k vymáhané pohledávce, k podmínkám smlouvy o úvěru Flexikredit a vzniku nároku nelze zjistit. Oznámením o zesplatnění ze dne 27. 3. 2018 banka oznamuje žalovanému, že prohlašuje jeho úvěr č. [bankovní účet] na 18 166,75 Kč za splatný ke dni 27. 3. 2018. Dopisem ze dne 28. 2. 2020 oznamuje banka žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Podle poštovního podacího archu byl dopis odeslán žalovanému dne 3. 3. 2020. Dopisem ze dne 31. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení postoupené pohledávky před podáním žaloby. Dopis byl odeslán žalovanému dne 1. 4. 2020. Žalobkyně dále předložila k důkazu výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od 30. 11. 2017 do 20. 2. 2020. Počáteční a konečný zůstatek zůstává po celou dobu neměnný 18 166,75 Kč. 5. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázáno, že by došlo k uzavření tvrzené smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno] za podmínek uváděných v žalobě a že by žalovaný nedodržel podmínky takové smlouvy a překročil povolený úvěrový rámec a banka v důsledku toho oprávněně úvěr převedla na úvěrový debetní účet a následně jej oprávněně prohlásila za splatný. Jak shora uvedeno, žalobkyně předložila k důkazu pouze první stranu„ obecné“ smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 25. 2. 2008 bez příloh a stejně tak„ obecné“ Dispozice ke smlouvě ze dne 12. 6. 2012 opět bez příloh. Z těchto důkazů nelze učinit závěr o tom, že by byla uzavřena úvěrová smlouva s konkrétním obsahem, konkrétním úvěrovým limitem a konkrétními podmínkami. Nelze tak ani přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že žalovaný takové podmínky nedodržel a banka oprávněně převedla svoji pohledávku na debetní účet a očekávala jeho splacení„ v pravidelných splátkách a časech“, jak mělo být uvedeno v Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení kontokorentního úvěru. Žalobkyně totiž toto Oznámení k důkazu nepředložila, stejně jako nepředložila již zmíněný tehdy platný Sazebník banky. 6. Soud nemohl posoudit nárok žalobkyně ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále je o.z., v případě bezesmluvního plnění, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaný částku uvedenou jako čerpání úvěru nad sjednaný rámec vůbec vyčerpal. Nepředložila totiž k důkazu výpisy z běžného účtu č. [bankovní účet], na němž mělo dojít k čerpání. Výpis z úvěrového účtu č. [bankovní účet] nelze považovat za doklad o čerpání, pouze za doklad o založení tohoto debetního účtu. Bez dotvrzení a doložení konkrétních souvislostí je však tento ojedinělý důkaz nedostatečný. 7. Za této situace, když žalobkyně se neúčastí na jednání soudu připravila o dobrodiní ustanovení § 118a odst.1,3 o.s.ř., nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Dle ustanovení § 79 odst. 1. o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh, který kromě obecných náležitostí musí mimo jiné obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je žalobce povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a t v listinné nebo elektronické podobě. Žalobkyně toto porušila. Žalobkyně si tak ke shora uvedenému žalobnímu tvrzení nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst.1. písm.b) o.s.ř. Bylo proto namístě ve smyslu ustanovení § 118a odst.3. os.ř. žalobkyní vyzvat ke splnění této povinnosti a poučit ji o následcích nesplnění výzvy. Poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř. však soud nemohl žalobkyni poskytnout, neboť ta se z jednání omluvila. Soud tak vycházel z toho, že, že nemá za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným konkrétní smlouvu o poskytnutí úvěru [anonymizováno] za určitých podmínek, které žalovaný nedodržel a vyčerpal žalovanou částku do nepovoleného debetu a tuto částku dosud žalobkyni dluží. Není ani prokázáno, že by žalovaný přečerpal sjednaný blíže neuvedený limit a kdy, že by se dostal do prodlení a banka oprávněně převedla úvěr na debetní účet, následně zesplatnila. Proto nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně byla neúspěšnou a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.