11 C 85/2022-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 35 968 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč a ta se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 17 118 Kč, jenž představuje úrok ve výši 9 817 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 851 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, a to vše v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka činí 438 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina ve výši 14 189,34 Kč, dlužný poplatek ve výši 13 378,66 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a na smluvní úrok z prodlení ve výši 88 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 20. 9. 2022 v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Dle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 2. 2020 přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 9 817 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 851 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, a to vše v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka činí 438 Kč Celkem se tak zavázala zaplatit 32 118 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle transakční historie žalovaná vrátila do zahájení soudního řízení 3 200 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek a zároveň ji vyzvala k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 11. 2. 2022. Dle dopisu ze dne 10. 2. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení celkem 36 898,60 Kč do dne 17. 3. 2022. Dle podacího lístku odeslal tento dopis žalované dne 11. 2. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a to odborným posouzením jejích příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích registrů. Údaje o příjmech a výdajích žalované vyplněné v zákaznické kartě však nebyly doloženy příslušnými listinami (výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Soud vyzval zástupce žalobkyně, dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., k doplnění důkazů k řádnému prokázání úvěruschopnosti žalované, neboť z provedeného dokazování toto soud neměl za prokázané. Zástupce žalobkyně odkázal na písemné vyhotovení žaloby. K dotazu soudu právní zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně nemá k dispozici výplatní pásky žalované. Soud dále zamítl návrh na výslech svědka, a to vázané zástupkyně, která sepisovala žádost o spotřebitelský úvěr, neboť v otázce příjmů a výdajů je třeba vycházet z listinných důkazů a samotný návrh na výslech svědka bez konkrétního skutkového tvrzení o tom, co jím má být prokázáno, nemůže obstát. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), nebo se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 2991 odst. 1. o. z., kdo se na úkon jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatil zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 13. Při výkladu platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). 14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 15 000 Kč Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (též srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 15. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o 15 000 Kč. Vrátila však již 3 200 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena, částku 11 800 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne 15. 2. 2022 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li