12 C 163/2021-278 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 7. 4. 2018 v nočních hodinách došlo v hale hutní výroby žalované na adrese [adresa žalované], během přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece [číslo] k výbuchu, jehož následkem bylo těžké zranění zaměstnance žalované, pana [jméno] [příjmení], narozeného 29. 3. 1989. Při výbuchu mu pracovní oděv začal ihned hořet, čímž mu byly způsobeny popáleniny třetího stupně na trupu, na levé horní končetině a levé dolní končetině, celkově na 20% těla. Podle vyjádření jeho ošetřujícího lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se jednalo o těžký úraz s trvalými následky, který si vyžádá pracovní neschopnost nejméně 6 měsíců. Tato událost byla poté šetřena Oblastním inspektorátem práce. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou při pracovním úrazu vyplatila prozatím ke 12. 4. 2021 žalobkyně částku 1 378 422 Kč. Na pojistném plnění se očekávají další výplaty v řádech milionů korun. Prozatím tedy bylo vyplaceno 1 378 422 Kč, z čehož částka 62 056 Kč představuje ztrátu na výdělku, částka 413 168 Kč bolestné, částka 90 149 Kč doplatek bolestného, částka 1 000 Kč zpracování odborného posudku, částka 46 417 Kč ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2018, částka 1 341 Kč fyzioterapie a mast, částka 51 524 Kč ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, částka 344 Kč náklady na léky a administrativní poplatek, částka 1 749 Kč představuje doplatek za pokoj 1 500 Kč a náklady na léky – Betadine 249 Kč, dále částka 382 260 Kč za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 500 bodů (požadováno 2 100 bodů, uznáno 1 500 bodů, tedy 375 000 Kč a znalečné ve výši 7 260 Kč, dále částka 36 736 Kč představující náklady právního zastoupení zaměstnance, dále částka 10 285 Kč za znalečné [anonymizována dvě slova], částka 900 Kč rehabilitace (450 Kč x 2 sezení a částka 1 306 Kč představuje doplatek nákladů právního zastoupení. 2. V souvislosti s tímto pracovním úrazem byla Oblastním inspektorátem práce pro Středočeský kraj dne 24. 4. 2018 u žalované provedena kontrola podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb. a v rámci této kontroly byly zjištěny nedostatky v úseku bezpečnosti práce. Bylo uzavřeno, že žalovaná neposkytla zaměstnanci osobní ochranné pracovní prostředky na práce a činnosti, které se u ní vyskytovaly, a to potřebný ochranný oblek nebo zástěru pro výkon práce při přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece, sloužící k ochraně před popálením. Bylo tak shledáno porušení zákoníku práce a nařízení Vlády č. 495/2001 Sb. a dále bylo konstatováno porušení § 102 zákoníku práce, kdy žalovaná nevedla dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocení rizik a přijatých opatření, konkrétně rizika při odlévání. Žalovaná nevybavila zaměstnance nehořlavým oděvem, či jinak nezabezpečila zaměstnance před popálením při práci z rozžhavenou taveninou. Ze strany žalované tak došlo k porušení předpisu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a to v intenzitě zvlášť závažné. Kdyby zaměstnanec měl na sobě nehořlavý oděv, nedošlo by k jeho popálení. Podle žalobkyně, porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany žalované je v příčinné souvislosti se vznikem škodní události. Ke vzniku škody na zdraví tak došlo v příčinné souvislosti s jednáním, resp. opomenutím žalované, která nedostatečně vybavila zaměstnance ochrannými pomůckami. Žalobkyně po žalované uplatňuje právo na náhradu toho, co plnil, a to podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Žalobkyně v žalobě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1003/2012, který se zabýval případem exploze v zinkovací peci a popálením roztaveným zinkem. 3. Žalobkyně po žalované uplatnila postih dopisem ze dne 7. 12. 2020, a to ve výši 622 217 Kč, kdy tato částka představuje 50% do té doby vyplaceného pojistného plnění. Uplatnila tedy postih ve výši 50 000 Kč. Žalovaná na dopis reagovala korespondencí, poté iniciovala osobní schůzku, odmítla však hradit na nároku více, než 20% z částky vyplaceného pojistného plnění. Žalovaná částka představuje pojistné plnění vyplacené ve 100%, jelikož po vyhodnocení postihu bylo na pojistném plnění nadále vypláceno již 50%, a to v souladu s vyhláškou 125/1993 Sb., tedy 1 244 434 Kč po odečtení nákladů na znalecký posudek, které činily 145 200 Kč a z této výsledné částky je vymáhána polovina, tedy 549 617 Kč. Žalovaná v případě žádosti o vyplacení pojistného plnění tvrdila, že částky, které sám vypočetl, jsou adekvátní, ale v případě řešení regresu tvrdí, že adekvátní není, či není doložena. Žalobkyně trvá na termínu splatnosti 7. 1. 2021, je však ochotna připustit posunutou splatnost do 28. 2. 2021, i když lhůta byla poskytnuta z dobré vůle za účelem uzavření mimosoudní dohody. Pokud jde o zvlášť závažné porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je nutno posuzovat toto ve vztahu k následku, který lze způsobit (mimo jiné na škodě je vyčíslena rezerva na pojistné plnění až 13 000 000 Kč, tedy událost způsobila obrovský dopad na zdraví zaměstnance). Neposkytnutím nehořlavého oděvu v případě, kdy zaměstnanec pracuje s rozžhaveným kovem v peci a zároveň nemožnost vyloučení exploze či popálení se žalovaný zcela určitě dopustil zvlášť závažného porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kdy zaměstnanec byl závažně popálen a mohlo dojít i k jeho smrti, tedy neposkytnutí nehořlavých oděvů bylo schopno způsobit zvlášť závažný následek. Žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1003/2012, kde soud dospěl k závěru, že i kdyby žádná norma nestanovila povinnost některých opatření, je přesto zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci poskytnutím ochranných pomůcek. 4. Žalovaná žalobu odmítala s tím, že k úspěšnému uplatnění nároku musí být kumulativně splněny podmínky, a to vznik škody, dále zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví ze strany zaměstnavatele a příčinná souvislost. Žalovaná nerozporuje, že dne 7. 4. 2018 došlo v nočních hodinách v hale hutní výroby žalované k výbuchu, jehož následkem bylo zranění zaměstnance žalované, a to pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. Úraz byl zaznamenán do knihy úrazů a byl sepsán záznam o úrazu ze dne 10. 4. 2018. Byla nahlášena pojistná událost, kterou žalobkyně zaevidovala pod č. PU [číslo]. Žalovaná rozporuje výši škody a trvá na položkovém prozkoumání jednotlivých dílčích nároků. Žalovaná dále rozporuje, že by z její strany došlo vůbec k porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví, nikoli k zvlášť závažnému porušení předpisů. Z protokolu o kontrole Inspektorátu práce ze dne 24. 4. 2018 nevyplýval závěr, že ze strany zaměstnavatele došlo k porušení předpisů o bezpečnosti práce v intenzitě zvlášť závažné, ani ze znaleckého posudku č. 015-02/2020 Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z. ú. nevyplývá, že by se zaměstnavatel dopustil zvlášť závažného porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Znalci dovodili, že se nejednalo o relevantní riziko, proti jehož vzniku by byl zaměstnavatel povinen přijmout opatření z hlediska prevence rizik. Podle žalované stejně tak zůstává sporná i příčinná souvislost mezi zvlášť závažným porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví ze strany zaměstnavatele a vznikem škody s tím, že je třeba zdůraznit, že ani znalecký posudek nedokázal objasnit, co bylo příčinou nehody. Nelze tedy uvažovat o předvídatelnosti nehody a o tom, zda jí bylo možné předejít, takže nejde s určitostí stanovit, zda existuje příčinná souvislost mezi výbuchem, přidělenými pomůckami a úrazem, nelze-li totiž předvídat příčinu, pak nelze předvídat ani možný následek a potřebu konkrétních ochranných pomůcek. Podle žalované v souladu s ustálenou rozhodovací praxí je uplatňování nároku přesahující 25% nutno odmítnout jako nadhodnocený, resp. neexistující, i pokud by byly splněny ostatní podmínky pro přiznání základu postižního nároku, ke kterým se žalovaná podrobně vyjádřila. Žalovaná ještě navíc rozporuje žalobkyní uvedený první den prodlení s plněním celého peněžitého dluhu, tedy den 8. 1. 2020. Žalobkyně vůči žalované uplatnila poprvé postižní nárok dopisem ze dne 7. 12. 2020. Navíc samotnou žalobkyní byla posunuta splatnost uplatněného nároku, a to původně do 28. 2. 2021, nicméně podle žalované ani tento den nenastala splatnost nároku, neboť k tomuto dni byla žalobkyně v prodlení s doložením podkladů k uplatňovanému nároku a ze strany žalované tak byla žalobkyni oznámena neúčinnost data splatnosti. 5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy a zjistil z nich následující skutkový stav věci: ze záznamu o pracovním úrazu, který byl u žalované sepsán dne 10. 4. 2018, bylo zjištěno, že dne 7. 4. 2018 ve 3:30 hodin došlo k ú