12 C 25/2022-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení 355 789,31 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] ([IČO]) /dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“ / a žalovaným byla dne 22. 10. 2015 uzavřena úvěrová smlouva označená jako Smlouva o půjčce na kliknutí [číslo], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 500 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v první měsíční splátce ve výši 3 912,24 Kč a dále ve 120 měsíčních splátkách po 7 144,67 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % p. a. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 13. 5. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina 355 789,31 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 51 266,36 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 067,46 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na úrok ve výši 11,90 % ročně z částky 355 789,31 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 355 789,31 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou uzavřenou dne 29. 6. 2021 na [právnická osoba] a. ([IČO]), která ji následně postoupila žalobkyni. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 22. 10. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách po 7 144,67 Kč a dále první splátkou ve výši 3 912,24 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 11,90 % a RPSN 12,56 %. Celková částka splatná žalovaným při řádném splácení činila 861 272,64 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] Úvěr byl žalovanému podle smlouvy poskytnut bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Podle výpisu spotřebitelského úvěru žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem z téhož dne a byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila podle výzvy částku 408 123,13 Kč. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou uzavřenou dne 29. 6. 2021 na [právnická osoba] a.s. ([IČO]), která ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 7. 2021 a dále dopisem [právnická osoba] a. s. ze dne 2. 9. 2021, přičemž byl současně vyzván k neprodlené úhradě svého dluhu. Žalovanému byla žalobkyní zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 6. 9. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvy o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s citovaným ustanovením občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla finanční prostředky a žalovaný se zavázal úvěr splácet, avšak porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Co se týče smluvního úroku z prodlení ve výši 11,90 % p.a., tento soud považuje za zcela přiměřený a souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Praze, a tedy za platně sjednaný. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru celkem částku 355 789,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 51 266,36 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 067,46 Kč, s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 355 789,31 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 355 789,31 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 677,20 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 9 740 Kč, tj. 29 220 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč, 21 % DPH počítané z částky 30 120 Kč (součet nákladů za právní služby a režijních paušálů), tj. ve výši 6 325,20 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 14 232 Kč. 12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.