13 C 119/2022-104 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 17 813,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované prostřednictvím uživatelského účtu na svých webových stránkách neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala zaplatit úrok z poskytnutého úvěru. Právní předchůdce žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná čerpala celkem částku 24 000 Kč. Po částečných úhradách dlužila žalovaná ke dni 27. 7. 2018 částku 17 813,60 Kč. Žalobkyně proto dále požadovala úrok z prodlení z částky 17 813,60 Kč od 28. 7. 2018 do zaplacení. Žalovaná ani po předžalobní výzvě dluh neuhradila. 2. Okresní soud v Příbrami ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto elektronický platební rozkaz zrušil a současně vyzval účastníci řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žádný z účastníků se nevyjádřil, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. 3. Soud z obsahu předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 1. 2018 vyplývá, že původní věřitel, tj. společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 7. 5. 2018 předmětnou smlouvu, na základě které poskytl žalované prostřednictvím uživatelského účtu na svých webových stránkách úvěr v celkové výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala dle čl. IV Smlouvy uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaná tak ani přes výzvy neučinila a závazek v plné výši řádně a včas neuhradila. Dle posledního vydaného výpisu ke dni splatnosti 27. 7. 2018 neuhradila žalovaná jistinu úvěru (po částečné úhradě) ve výši 17 813,60 Kč. Dne 18. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], jakožto postupitele, na společnost [právnická osoba], jakožto postupníka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba], jakožto postupitel, smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, tj. [právnická osoba], s. r. o., [IČO] o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z podacího lístku, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení z občanského zákoníku a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění v době uzavření úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku a dále prokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1810 občanského zákoníku a zákonem o spotřebitelském úvěru s využitím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 občanského zákoníku Smlouvu o revolvingovém úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, v rámci které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky žalovaná řádně a včas nevrátila, tak jak jí ukládá § 1908 občanského zákoníku, a to ani po podání žaloby. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě úvěrové smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku poskytla žalované úvěr a žalovaná se ho zavázala splácet, avšak se s úhradou dostala do prodlení. 7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 17 813,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 17 813,6 Kč od 28. 7. 2018 (tedy den následující po splatnosti pohledávky) do zaplacení, když žalovaná se s úhradou dluhu dostala do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále náhrada 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. 9. Lhůtu k plnění určil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.