13 C 121/2022-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 10 557 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla [registrační značka], které nemělo v období ode dne 9. 1. 2019 do 13. 5. 2019 sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), dále přípojné vozidlo [registrační značka] které nemělo sjednané povinné ručení v období ode dne 11. 3. 2020 do 11. 10. 2020 a dále přípojného vozidla [registrační značka], které nemělo sjednané povinné ručení v období ode dne 19. 2. 2020 do 4. 8. 2020. Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné dny a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl provozovatelem vozidla [registrační značka] a dvou přípojných vozidle [registrační značka] a [registrační značka], k nimž neměl sjednané povinné ručení v obdobích uvedených v odstavci 1, ačkoli vozidla byla v registru vozidel evidována jako provozovaná. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných a k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva ve výši 300 Kč (zjištěno z upomínek). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (zjištěno z předžalobních výzev včetně podacích lístků). Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy nezaplatil. 5. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný měl poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. 6. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 7. Dle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 8. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 9. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč 10. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč 11. Dle § 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností do 750 kg včetně ve výši 4 Kč. 12. Žalovaný tím, že neměl v předmětných obdobích sjednané povinné ručení ke svým vozidlům, která byla evidovaná v registru vozidel jako provozovaná, porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 daného zákona. Výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V rozhodném období u vozidla [registrační značka] činil příspěvek 65 Kč denně, celkem tedy za 125 dní bez pojištění 8 125 Kč, u přípojného vozidla [registrační značka] činil příspěvek 4 Kč denně, celkem tedy za 215 dní bez pojištění částku 860 Kč a u přípojného vozidla [registrační značka] činil příspěvek 4 Kč denně, celkem tedy za 168 částku 672 Kč. Žalobkyni dále vzniklo dle § 4 odst. 4 daného zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. 14. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.