13 C 135/2022-137 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 217 639 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 12. 4. 2022, kdy na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč. Dle smlouvy byly zároveň sjednány úroky ve výši 59 016 Kč. Žalovaná za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu nic neuhradila, nereagovala ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když oba měli řádně a včas vykázáno doručení, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná nikoliv. 4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 4. 2022 [číslo] uzavřené mezi účastníky byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Fakticky byla žalované vyplacena pouze částka 21 001 Kč, neboť částka ve výši 9 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně a částka ve výši 29 999 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku žalované u žalobkyně. Dle přílohy [číslo] smlouvy žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 25 765 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Dle výpisů z účtu žalované byly příjmy a výdaje žalované téměř každý měsíc shodné, nebo dokonce v záporné hodnotě. 5. Žalobkyně tvrdila, že řádně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to nejen na základě informací poskytnutých žalovanou. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jakožto podnikatelem a žalovanou jakožto spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu pouze z části. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně však neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet) tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje také prověřuje. Úřední činností soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaná měla již v době, kdy jí byl poskytnut předmětný úvěr, problémy se splácením dalších úvěrů z předchozí doby, kdy soud zcela odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 7. 2022 č. j. 10 C 61/2022 – 56 a elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2022 č. j. EPR 220629/2022-5. Pokud žalobkyně vyšla při posuzování úvěruschopnosti žalované z toho, že její náklady na bydlení činily pouhou částku 3 000 Kč, považuje to soud za zcela nereálné, stejně tak i to, že žalovaná neměla mít žádné jiné náklady. Žalovaná sice měla pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, ale ten jí evidentně nedostačoval. Na předložených výpisech z účtu žalované byly její příjmy a výdaje každý měsíc téměř shodné, a nebo dokonce v záporné hodnotě. 11. Soud dále poukazuje i na zcela nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětného úvěru, neboť již jen sjednaná výše úroků ve výši 59 016 Kč představuje 98,36 % jistiny, což je výše zcela nepřiměřená a ve svém důsledku sjednána v rozporu s dobrými mravy (v této souvislosti soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Nelze ani přehlédnout, že fakticky z poskytnutého úvěru byla žalované poskytnuta pouze částka 21 001 Kč, když částka 9 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně a částka 29 999 Kč byla započtena na předchozí úvěr žalované u žalobkyně. Při sjednaných 72 splátkách po částce 2 595 Kč by byla žalovaná povinna uhradit částku 186 840 Kč, což představuje 311,4 % jistiny, což je samo o sobě již naprosto nepřiměřené a sjednané v rozporu s dobrými mravy. 12. Neboť je předmětná smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 60 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 8. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V ostatních nárocích z titulu smlouvy o úvěru soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku pro řádné nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované a rovněž i pro rozpor s dobrými mravy. 13. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.