13 C 163/2022-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 22 473,72 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel dne 21. 2. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 23 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 22 990 Kč. Vrátil však jen 1 100 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil. Soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 2. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému přenechala téhož dne v hotovosti částku 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 29 % ročně ve výši 7 048 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 895 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 047 Kč, celkem tedy 22 900 Kč, které měl společně s jistinou uhradit ve 100 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka měla být dne 21. 1. 2021 (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil k datu podání žaloby částku 1 100 Kč (jak vyplývá i z tabulky umoření). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně příloh, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 30. 1. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala k zaplacení dlužné částky. 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaného. Dále žalobkyně tvrdila, že prověřovala žalovaného v dostupných rejstřících. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný v době uzavření Smlouvy o zápůjčce pobíral invalidní důchod ve výši 8 313 Kč a další příjem domácnosti byl ve výši 18 000 Kč a bydlel na ubytovně. Žádnou vyživovací povinnost neměl. Odhadované měsíční výdaje byly ve výši 5 800 Kč. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že v době uzavření měl další půjčky, které nesplácel a byl i v exekučním řízení, což poskytovatel úvěru nezohlednil. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné v zákaznické kartě, nebyly doloženy žádnými listinami. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. 6. Na předmětnou Smlouvu o zápůjčce je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku 23 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Navíc ze zákaznické karty vyplývá, že do celkových příjmů byl započten i příjem další osoby. Žalovaný však v době uzavírání smlouvy byl rozvedený, nebylo tedy možné započítávat další příjmy do příjmů jeho domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalovaného, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vůbec nevzala v potaz, že žalovaný měl exekuce. 11. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, neboť došlo k navýšení samotné jistiny o dalších více jak 100 %. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátil však jen 1 100 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 21 900 Kč od 29. 1. 2022 (tedy od data následující po postoupení pohledávky) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.