13 C 164/2022-46 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 26 758,65 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 24. 11. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 27 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 30 832 Kč. Vrátila pouze 2 000 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě jako takové nevyjádřila. Soud usnesením vyzval žalovanou k zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24. 11. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které přenechala žalované téhož dne v hotovosti částku 27 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 18 450 Kč s úrokovou sazbou 25,26 % ročně, poplatku za zpracování úvěru včetně péče o zákazníka ve výši 9 286 Kč a pojistného. Celkem tedy měla nad rámec jistiny zaplatit částku 30 832 Kč, měla společně s jistinou uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2 410 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 11. 2021 (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila k datu podání žaloby částku 2 000 Kč (jak vyplývá i z tabulky umoření). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně příloh, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 30. 1. 2022. Dle dopisu ze dne 30. 1. 2022 zároveň žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě žalované. Dále žalobkyně tvrdila, že prověřovala žalované v dostupných rejstřících. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná v době uzavření Smlouvy byla na rodičovské dovolené a pobírala částku 7 600 Kč. Další příjem domácnosti byl 26 000 Kč. Žalovaná bydlela v nájemním bytě a odhadované výdaje byly ve výši 4 500 Kč. Měla jednu vyživovací povinnost. Úvěr uzavírala na neočekávané výdaje, tzn. že neměla ani žádné úspory. Údaje o příjmech a výdajích žalované vyplněné v zákaznické kartě, nebyly doloženy žádnými listinami. Navíc měsíční výdaje neodpovídají realitě, když žalovaná bydlela v nájemním bytě. Další příjmy domácnosti nelze do celkových příjmů zahrnout, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Navíc žalovaná v době uzavírání úvěru byla svobodná. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 27 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Navíc ze zákaznické karty vyplývá, že do celkových příjmů byl započten i příjem další osoby. Žalovaná však v době uzavírání smlouvy byla svobodná, nebylo tedy možné započítávat další příjmy do příjmů její domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vůbec nevzala v potaz, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, čili její výdaje neodpovídají realitě (nájemné, zálohy za služby apod.) 10. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 114,2 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 11. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátil však jen 2 000 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 1. 2022 (tedy od data následující po postoupení pohledávky) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci sice z větší části úspěšná, ale jednalo se o bagatelní věc a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.