13 C 185/2022-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 12 873,65 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 5. 12. 2003 s žalovanou Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu a poskytování kontokorentního úvěru. Žalovaná se zavázala vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání s tím, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Povolený limit byl sjednán až do výše 20 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 30 %. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina ve výši 12 053,65 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 820 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na úrok z úvěru 30 % ročně a na zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle Smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 5. 12. 2003, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr, který bylo možno čerpat až do výše úvěrového limitu a žalovaná se zavázala splácet v pravidelných anuitních splátkách, tak aby délka splácení nepřesáhla 24 měsíců, přičemž minimální částka byla stanovena na 500 Kč. Zároveň se žalovaná zavázala vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání s tím, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se dále zavázala platit vedle jistiny a úroků další poplatky. Dle dispozice ke smlouvě, která je nedílnou součástí smlouvy, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 30 %. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že překročila úvěrový limit a právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila žalované poskytnutí kontokorentního úvěru a umožnila žalované dluh splácet v pravidelných splátkách, včetně poplatků a úroku. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, kdy žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 20. 6. 2005, přičemž úvěr se stal splatný dne 20. 6. 2005. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 došlo s účinností ke dni 21. 6. 2019 k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 17. 7. 2019. Žalovaná ani přes výzvu dluh neuhradila. 4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), zákona č. zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, účinného do 12. 1. 2018 Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 5. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 a násl. obchodního zákoníku a dále smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku. 6. Ohledně příslušenství pohledávky (zákonného úroku z prodlení) soud aplikoval § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o bankovních službách a produktech dlužnou částku včetně úroků z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítaných z 1 200 Kč, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč.