13 C 82/2021-195 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 59 945,31 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 1. 11. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Účastníci si zároveň dohodli sjednané úroky ve výši 17 041 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky 27 675,49 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a dále uhrazení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 358 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaná za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu uhradila částku 12 110 Kč. Zbytek dluhu žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když oba měli řádně a včas doručeno, žalobkyně se z jednání řádně omluvila, žalovaná nikoliv. 4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 11. 2019 byla žalobkyní žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zároveň zavázala uhradit úroky ve výši 17 041 Kč. Dle smlouvy bylo žalované fakticky vyplaceno jen 5 709 Kč, když částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně a částka ve výši 10 291 Kč směřovala na úhradu předchozího závazku žalované u žalobkyně. Dle dotazníku k posouzení bonity žalované tato uvedla, že je svobodná, bezdětná, zaměstnána na pracovní poměr s příjmem ve výši 19 533 Kč měsíčně, její měsíční náklady činily částku 6 800 Kč, náklady na bydlení vyčíslila na 0 Kč, zároveň uvedla přehled závazků, které splácí u předchozích úvěrových společností. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, žalovaná však nereagovala. 5. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, a to nejen na základě poskytnutých informací od žalované. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jakožto podnikatelem a žalovanou jakožto spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu pouze z části. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně dle názoru soudu neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Žalobkyně předložila roční výpisy z účtu žalované, ze kterých je mimo jiné zřejmé, že její roční kreditní a debetní obrat byl téměř shodný a zároveň je z něho zřejmé, že žalovaná splácela několik dalších půjček a úvěrů a v podstatě svůj příjem si navyšovala poskytnutím dalších úvěrů. Z tohoto výpisu z účtu žalované je rovněž zřejmé, že žalované bylo zasíláno výživné zřejmě na její [anonymizováno] [jméno] ve výši 1 500 Kč, přesto je v dotazníku posouzení bonity žalované uvedeno, že tato nemá žádné děti, dále je zde uvedeno, že nemá žádné náklady na bydlení, což soud považuje za naprosto nereálné, a stejně tak soud považuje za zcela nereálné, že její měsíční náklady představovaly pouze částku 3 800 Kč. Žalovaná sice měla pravidelný příjem ze svého zaměstnání ve výši 19 000 Kč měsíčně, ale tento příjem jí evidentně nedostačoval na její náklady a živobytí, a proto si brala několik dalších půjček. Nelze ani přehlédnout, že žalovaná skončila v insolvenci. Za takové situace je dle názoru soudu více než zřejmé, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. 11. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětného úvěru, neboť sjednané úroky představují 85 % jistiny, což je dle názoru soudu již výše zcela nepřiměřená a sjednána v rozporu s dobrými mravy (k tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 12. Protože předmětná smlouva je absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 20 000 Kč. Na jistinu ve výši 20 000 Kč žalovaná uhradila částku 12 110 Kč, soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 890 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 4. 2021 do zaplacení, a to v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V ostatních nárocích z titulu předmětné smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, pro řádné nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované a rovněž i pro rozpor s dobrými mravy. 13. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.