16 C 135/2022-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu žalobu na zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 8 000 Kč, na níž žalovaný doposud dluží 1 950 Kč. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř., k němuž neměli žádné námitky, veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze [datum] včetně zákaznické karty, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] požádal žalovaný právního předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 8 000 Kč a kromě zápůjčky se zavázal vrátit věřiteli ještě částku 6 849 Kč sestávající ze smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek. V době, kdy žádal o zápůjčku, byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost, žil v nájmu, byl zaměstnaný s příjmem 11 900 Kč čistého měsíčně, u věřitele splácel již jednu zápůjčku a jeho měsíční výdaje byly vyčísleny na 6 000 Kč s tím, že nájemné činilo 1 500 Kč, splátky další zápůjčky 1 600 Kč, výživné 1 500 Kč a výdaje na domácnost 2 000 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Doposud na jistině dluží částku 1 950 Kč, kterou žalobce požadoval z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli pro neplnění povinností plynoucích z uzavřené smlouvy. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatně uzavřena smlouva o zápůjčce, a to jednak pro nepřiměřená vedlejší ujednání, jež plnily funkci úroků a fakticky činily 85,6 % z jistiny s přihlédnutím k tomu, že realizace hotovostního výběru splátek nebyla prokázána a jednak pro nedostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který v době uzavírání smlouvy dosahoval minimální mzdy, splácel již další dluh vůči věřiteli, měl jednu vyživovací povinnost a výše nákladů na bydlení byla silně podhodnocena, pokud bylo uvedeno, že tyto činí jenom 1 500 Kč měsíčně, což v roce 2016 bylo nájemné nereálné, pokud by do něj měly být započteny i služby spojené s užíváním předmětu bytu. Za tohoto stavu věci by se žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena, mohl domáhat toliko vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, což také učinil a soud proto jeho návrhu plně vyhověl. Kromě neuhrazené části jistiny přiznal žalobci také právo na zákonné úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které byly k 18. 12. 2020 propočteny na částku 534,15 Kč a od 19. 12. 2020 je žalovaný povinen platit je ve výši 8,05 % z dlužné jistiny. 6. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21 % DPH ve výši 189 Kč.