16 C 152/2021-36 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na vyklizení žalovaného z nemovitosti, kterou získal na základě usnesení o udělení příklepu v exekučním řízení vedeném proti žalovanému. Konkrétně se jedná o pozemek parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] ve [anonymizováno] s tím, že před podáním žaloby žalovaného opakovaně vyzýval, aby předmětné nemovitosti vyklidil, což odmítl. 2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že s touto nesouhlasí. Navrhl, aby soudní prodej nemovitostí byl zrušen a věc byla uvedena do původního stavu s tím, že v předmětné nemovitosti má sídlo svého podnikání, takže by nemovitost měla být vyňata z exekučního řízení, které bylo vedeno v rozporu s ustanovením § 321 a 322 o. s. ř., kdy zákon omezuje možnost postihnout věci ve vlastnictví povinného exekučně, pokud jde o věci, jež potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů, případně k výkonu podnikatelské činnosti. 3. K jednání nařízenému soudem na 17. 2. 2022 se žalovaný nedostavil, z tohoto se omluvil, o odročení jednání nepožádal. Lhůty na přípravu jednání byly zachovány, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti 4. Z obsahu spisu zdejšího soudu, sp. zn. 23 Nc 5563/2003 soud zjistil, že na základě návrhu na zahájení exekučního řízení podaného dne 15. 12. 2003 nařídil soud usnesením dne 8. 1. 2004 pod č. j. 23 Nc 5563/2003-8 exekuci k vymožení pohledávky za povinným ve výši 11 322 Kč s 3 % úroky od 23. 7. 2003 do zaplacení, jakož i k vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 6 950 Kč a nákladů exekuce a oprávněného a současně provedením exekuce pověřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], exekutorku, Exekutorský úřad Příbram. Toto usnesení nabylo dne 19. 10. 2006 právní moci. V rámci realizace nařízené exekuce žalovaný (povinný v exekučním řízení) opakovaně poukazoval na to, že exekuce nemůže být vedena na věci, které slouží k uspokojování hmotných potřeb jeho nebo jeho rodiny, případně na podnikatelskou činnost žalovaného a navrhoval, aby byly předmětné nemovitosti vyloučeny z výkonu rozhodnutí, nicméně podání zasílal soudu, případně exekutorce, pouze e-mailem bez ověřeného elektronického podpisu a nikdy je nedoplnil zasláním originálu, proto k nim soud podle § 42 odst. 3 tehdy platného o. s. ř. nepřihlížel. K červnu 2021 bylo proti žalovanému vedeno 17 pravomocně nařízených exekučních řízení. Dne 26. 8. 2021 udělila v rámci dražby předmětných nemovitostí exekutorka příklep vydražiteli [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (žalobce), který nemovitosti vydražil za nejvyšší podání ve výši 1 210 000 Kč, usnesení o příklepu nabylo dne 10. 11. 2021 právní moci a tentýž den byl žalobce vyzván k doplacení nejvyššího podání ve lhůtě 30 dnů, což učinil dne 15. 10. 2021. Exekutorka potvrdila doplacení nejvyššího podání e-mailem dne 18. 10. 2021. 5. Z korespondence mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k vystěhování a předání předmětných nemovitostí, a to dne 11. 10. 2021, kdy stanovil lhůtu k vyklizení na dobu 1 měsíce, další výzvou z 18. 10. 2021 současně žalovanému sděloval, že užíváním nemovitostí se bezdůvodně obohacuje, kdy výši běžného nájemného a náklady za opotřebení nemovitostí vyčíslil na 12 500 Kč měsíčně a konečně poslední výzva před podáním žaloby byla učiněna dne 5. 11. 2021, k vyklizení nemovitostí nedošlo. Žalovaný na výzvy žalobce odpověděl s tím, že daný stav považuje za bezprávní, k exekutorce podal protinávrh a informoval o situaci i Krajský soud v Praze. Na výzvu z 18. 10. 2021 reagoval dne 21. 10. 2021 tak, že akceptuje návrh protistrany ohledně výše platby za užívání nemovitostí (12 500 Kč měsíčně) a na poslední výzvu odpovídal e-mailem z 31. 10. 2021 tak, že soudní exekutorka ví, že v předmětné nemovitosti podniká a její jednání naplnilo trestný čin vydírání a úmyslné likvidace jeho podnikání, jakož i trestný čin podvodu vůči žalobci. Dražbu nemovitostí napadl jako neplatnou již v minulosti, nicméně soudní exekutorka na jeho podání nereagovala. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že v současné době je jako výlučný vlastník sporných nemovitostí veden žalobce. 7. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 18 C 123/2021, soud zjistil, že se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 63 374 Kč za užívání nemovitostí, jež nabyl v dražbě. Řízení není prozatím pravomocně skončeno. 8. Podle § 1012 věty první občanského zákoníku, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. 9. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce listinnými důkazy prokázal, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem nabyl na základě dražby provedené soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která mu usnesením z 26. 8. 2021 udělila příklep a poté, co zaplatil nejvyšší podání, se stal vlastníkem těchto nemovitostí, což vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí. V průběhu exekučního řízení žalovaný nepodal řádnou žalobu na vyloučení nemovitostí z exekuce, k jeho podáním se pro nedostatek náležitostí stanovených zákonem nepřihlíželo, a exekutorka tak mohla nemovitosti vydražit. Žalobce nabyl vlastnické právo k nemovitostem v souladu se zákonem a prokázal, že žalovaný i nadále bez právního důvodu tyto nemovitosti užívá i přes to, že byl opakovaně vyzýván, aby je vyklidil. Žalobce coby vlastník nemovitostí má právo na ochranu svého vlastnického práva proti každému, kdo ho narušuje, žalobu tak podal po právu, a proto jí bylo v plném rozsahu vyhověno. 10. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, tento požadoval toliko zaplacení soudního poplatku, který uhradil ve výši 5 000 Kč, a proto mu byla přisouzena náhrada nákladů řízení v této výši.