16 C 155/2021-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 10 237,69 Kč s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na částku 7 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku. Před rozhodnutím ve věci samé žalobce omezil žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 3 237,69 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 369,38 Kč, takže se domáhal zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč včetně zákonných úroků z prodlení a nákladů na zesplatnění pohledávky ve výši 216 Kč. 2. V daném případě soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smlouvy o úvěru z [datum], historie transakcí, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě dluhu z 10. 8. 2021, předžalobní výzvy z 1. 11. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, registračního formuláře a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru v elektronické podobě, na jejímž základě byla žalované za účelem refinancování zápůjčky poskytnuta jistina ve výši 7 000 Kč, která jí byla vyplacena dne 1. 5. 2020 se splatností do 15. 5. 2020 se sjednanou 40 % úrokovou sazbou a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 435,20 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 14 dnů a žalovaná do dne postoupení pohledávky na žalobce na něm neuhradila ničeho. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a na dluh zaplatila dne 7. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 7. 10. 2021 dalších 2 000 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dluhu, což se nestalo. Při podání žádosti o poskytnutí úvěru vyplnila žalovaná vstupní formulář, z něhož vyplynulo, že úvěr chce poskytnout za účelem refinancování jiného dluhu s tím, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek s příjmem 19 970 Kč, na bydlení platí 2 860 Kč měsíčně, za energie hradí 910 Kč měsíčně, další finanční výdaje byly stanoveny částkou 1 885 Kč a ostatní výdaje částkou 845 Kč měsíčně. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci zastavil soud řízení pro částku 3 237,69 Kč (smluvní pokuta) a 2 369,38 Kč (kapitalizované smluvní úroky), neboť ohledně těchto částek byla žaloba vzata zpět (§ 96 odst. 1, 2 o. s. ř.). Ohledně ostatních nároků považoval soud žalobu za důvodnou pouze z části, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce, respektive jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované za situace, kdy tato nedokladovala žádným způsobem své majetkové poměry, do formuláře pro poskytnutí úvěru vypsala, že je sice zaměstnána na trvalý pracovní poměr s příjmem přes 19 000 Kč čistého měsíčně, tato skutečnost však nebyla nikterak ověřena, nebyly zkoumány ani její osobní a životní výdaje a pokud již v té době potřebovala úvěr na splacení jiného dluhu, měl být právní předchůdce žalobce obezřetný a majetkové poměry žalované řádně prošetřit. Jelikož tak neučinil, je uzavřená úvěrová smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud žalobci přiznal nárok toliko na zaplacení neuhrazené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení a náklady na upomínání, respektive zesplatnění pohledávky ve výši 216 Kč. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, případně Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2019. Pokud tedy žalovaná doposud na předmětný dluh zaplatila 4 000 Kč, pak na jistině dluží 3 000 Kč a 216 Kč k tomu na poplatku, celkem tedy 3 216 Kč spolu s 10 % zákonnými úroky z prodlení z částky 3 000 Kč, tedy z dlužné jistiny, od 16. 5. 2020 do zaplacení. V ostatních nárocích byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem žaloby byla původně částka 10 237,69 Kč, k omezení žaloby došlo až poté, co soud vyzval žalobce, aby prokázal zkoumání úvěruschopnosti žalované, tedy pro chování na straně žalobce, nikoliv žalované, takže poměr jeho úspěchu ve sporu soud posuzoval k původně žalované částce a k částce, která mu byla rozhodnutím soudu přiznána. Za tohoto stavu věci byl žalobce ve věci více neúspěšný než úspěšný, takže mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo a soud jej nepřiznal ani žalované, která vznik ani výši nákladů řízení neprokázala, ve věci zůstala zcela nečinnou.