16 C 28/2022-36 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 036 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná využila dne 1. 7. 2019 přepravních služeb předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], [IČO]. Porušila však povinnosti cestujícího, neboť cestovala bez platného jízdního dokladu. Jízdné a přirážku k jízdnému v žalované výši dosud neuhradila. 2. Ve věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a soud tak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a jím předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav věci. Dne 1. 7. 2019 využila žalovaná přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], a to vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec]. Při přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, a proto s ní byl sepsán záznam o závadách. Rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel [právnická osoba] pohledávku včetně jejího příslušenství na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] která ji dále postoupila smlouvou ze dne [datum] na žalobce. Před podáním žaloby byla žalovaná advokátkou žalobce dopisem ze dne 20. 3. 2020, odeslaným žalované na adresu bydliště, vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 1895 a násl., § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., cestující je povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatí jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému. Dle odst. 6 téhož zákonného ustanovení, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Nástupem žalované do vozidla byla mezi předchůdcem žalobce a žalovanou platně uzavřena přepravní smlouva, a žalované tak vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu, tj. 36 Kč. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila, neboť cestovala bez platného jízdního dokladu, a je tak povinna zaplatit žalobci, který prokázal svoji aktivní legitimaci ve sporu platně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávky, vedle jízdného také přirážku k jízdnému ve výši stanovené tarifem přepravce, tedy 1 000 Kč. Podle § 1968 věty první a § 1970 o.z. pak přísluší žalobci rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, náhrady za 21% DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní s povinností plnit k rukám advokátky dle § 149 odst. 1 o.s.ř.