16 C 93/2022-64 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 14 126,76 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na částku 15 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Ze smlouvy o úvěru ze [datum] včetně formuláře, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, spisu vedeného u zdejšího soudu sp. zn. 18 C 92/2022 a složenek o výši důchodu žalované soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na částku 15 000 Kč se sjednanými úroky ve výši 1 743 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 300 Kč, poplatkem na úhradu nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 1 523 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč s tím, že celkový dluh ve výši 30 566 Kč měla žalovaná uhradit v 17 měsíčních splátkách po 1 798 Kč. Před poskytnutím úvěru s ní byla vyplněna žádost o úvěr, z níž vyplynulo, že pobírá starobní důchod ve výši 9 913 Kč, což byl její jediný příjem, byla rozvedená, bydlela v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost, na bydlení platila 2 000 Kč měsíčně, na další náklady 2 000 Kč a na další půjčky 500 Kč měsíčně, takže její výdaje činily 4 500 Kč měsíčně a použitelný příjem byl 5 413 Kč. Výše důchodu byla doložena ústřižky složenek. Na předmětný dluh žalovaná uhradila celkem 16 300 Kč, přičemž pohledávka za ní byla postoupena žalobci na základě smlouvy uzavřené dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna a před podáním žaloby byla vyzvána k dobrovolnému splnění povinnosti. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 15 000 Kč a dalšími poplatky ve výši 10 350 Kč, kdy tento dluh se zavázala splácet ve splátkách po 1 950 Kč. Dluh z tohoto úvěru je předmětem sporu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 18 C 92/2022. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobu zamítl, neboť má za to, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ta v době poskytnutí úvěru pobírala důchod ve výši 9 913 Kč měsíčně a žila sama v nájmu jako rozvedená a pokud byly její náklady na bydlení vyčísleny částkou 2 000 Kč měsíčně, pak byly značně podhodnoceny, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že v době uzavírání smlouvy činily náklady na bydlení na [obec] nejméně 3 x tolik. Navíc v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy byla žalovaná povinna hradit splátky úvěru u společnosti [právnická osoba] ve výši 1 950 Kč měsíčně, což nebylo v přehledu jejích výdajů uvedeno, respektive byla zde uvedena splátka toliko ve výši 500 Kč měsíčně. V důsledku podhodnocení nákladů na bydlení a snížení nákladů na splátky dluhu žalované v době uzavírání dané smlouvy tak došlo ke zlepšení její bonity, což pak vedlo k tomu, že jí žalobce, respektive jeho právní předchůdce, poskytl úvěr v požadované výši. Soud má však za to, že řádně úvěruschopnost žalované, která byla v době uzavření úvěrové smlouvy ve starobním důchodu, nezkoumal, neboť neověřoval výši plateb na bydlení například z nájemní smlouvy, z rozpisu SIPO nebo jiného dokladu, kdy nejde jen o náklady na nájem jako takový, ale i o služby spojené s užíváním předmětu nájmu, nebyla ověřena ani výše splátky dalšího dluhu žalované. Kromě toho soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy, neboť má za to, že ujednání o dalších platbách byla sjednána v nepřiměřeně výši za situace, kdy jistina činila 15 000 Kč a ostatní platby částku 15 566 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 300 Kč se naprosto vymyká běžným obchodním zvyklostem, neboť obvykle činí 1 až 3 % z poskytnuté jistiny a má sloužit k tomu, že úvěrující drží po určitou dobu finanční prostředky pro dlužníka, což však v daném případě nenastalo, neboť v den uzavření úvěrové smlouvy byl úvěr žalované vyplacen, navíc se zavázala k úhradě ještě dalšího poplatku, a to poplatku za vyhodnocení úvěru. Součet těchto poplatků převyšuje 2/3 poskytnuté jistiny a i když jsou v úvěrové smlouvě označeny různými pojmy, pak dle názoru soudu plnily funkci úroků, neboť měly přinést zisk původnímu věřiteli. V tomto směru soud odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a uzavírá, že ohledně vedlejších plateb byla smlouva sjednána nezákonně pro nepřiměřené ujednání (§ 588 občanského zákoníku). To, že by došlo k hotovostnímu inkasu splátek, nebylo prokázáno. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná povinna vrátit poskytnuté plnění, tedy jistinu ve výši 15 000 Kč, což učinila, neboť na dluh uhradila částku 16 300 Kč. Žaloba tak dle názoru soudu nebyla důvodná a proto byla zcela zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když toto právo by příslušelo úspěšné žalované, která však ve věci zůstala nečinná, vznik ani výši nákladů řízení neprokázala a žalobce s ohledem na zamítnutí žaloby nemá na náhradu nákladů řízení nárok.