17 C 20/2022-35 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 699,01 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nehradil televizní poplatky v období od května 2019 do prosince 2020, v důsledku čehož mu vznikl dluh 2 699,01 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 409,14 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný je poplatníkem televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb. Podle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalovanému vznikl na televizních poplatcích dluh 2 699,01 Kč za období od května 2019 do prosince 2020, tj. 20 měsíců s tím, že za měsíc květen 2019 činí dlužná částka 134,01 Kč vzhledem k tomu, že z mimořádné platby žalovaného byla uhrazena část nejstarší dlužné částky. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 409,14 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 10 citovaného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem částku 2 699,01 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 409,14 Kč, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 200 Kč (výzva k plnění, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč. Naproti tomu náhradu nákladů za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené (viz závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014). 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.