17 C 32/2022-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení 17 555,15 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] ([IČO]) /dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“ / a žalovanou byla dne 14. 8. 2014 uzavřena úvěrová smlouva označená jako Smlouva o vydání kreditní karty č. 1808432, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Obsahem této smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 10 000 Kč, který byl dne 19. 12. 2018 navýšen na 20 000 Kč a který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla v souladu s uzavřenou smlouvou úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků včetně dohodnutých poplatků a nákladů spojených s vydáním a užíváním kreditní karty. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 1. 12. 2020 a žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina 16 968,15 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 321,79 Kč a poplatky ve výši 587 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 16 968,15 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 968,15 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou uzavřenou dne 25. 3. 2021 na [právnická osoba] a.s. ([IČO]), která ji následně postoupila žalobkyni. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] č. 1808432 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 14. 8. 2014 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 9 % z celkové dlužné částky. Výše úrokové sazby byla pro bezhotovostní transakce dohodnuta ve výši 25,08 % p. a. a pro hotovostní transakce (ATM) ve výši 22,56 % p. a. Z Dohody o navýšení úvěrového limitu úvěru čerpaného kreditní kartou [anonymizováno] č. 2744197 soud zjistil, že touto dohodou došlo k navýšení úvěrového limitu na 20 000 Kč. Podle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalované za období od 27. 8. 2014 do 27. 11. 2020 činil konečný zůstatek na tomto účtu – 18 876,94 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 1. 12. 2020, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 3. 12. 2020 a byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila podle výzvy částku 18 876,94 Kč. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou uzavřenou dne 25. 3. 2021 na [právnická osoba] a. ([IČO]), která ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 4. 2021 a dále dopisem [právnická osoba] a. s. ze dne 26. 5. 2021, přičemž byla současně vyzvána k neprodlené úhradě svého dluhu. Žalované byla žalobkyní zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 26. 5. 2021, kterou byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s citovaným ustanovením občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě úvěrové smlouvy poskytla finanční prostředky a žalovaná se zavázala úvěr splácet, avšak porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy a dostala se s úhradou dluhu do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Co se týče smluvního úroku z prodlení, tento soud považuje za zcela přiměřený a souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Praze, a tedy za platně sjednaný. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se dostala s úhradou dlužné částky do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru celkem částku 17 555,15 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 321,79 Kč, s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 16 968,15 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 968,15 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 1 820 Kč, tj. 5 460 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč, 21 % DPH počítané z částky 6 360 Kč (součet nákladů za právní služby a režijních paušálů), tj. ve výši 1 335,60 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. 12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.