18 C 137/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), která poskytla žalovanému dne [datum] částku 7 500 Kč. Žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Soud ve věci rozhodl na základě listin předložených žalobkyní, aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci s tímto postupem podle § 104 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], žalovanému bezhotovostním převodem finanční prostředky 7 500 Kč Tyto prostředky byly zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem byl t.č. žalovaný. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou z [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Téhož dne byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky 7 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebyl prokázán právní důvod převodu těchto prostředků. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci v řízení. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného ke vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Jelikož žalovaný poskytnuté finanční prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl. Přiznal proto žalobkyni dlužnou částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvého dne prodlení 13. 2. 2021 dle požadavku žalobkyně do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení ve zcela převazující míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení), tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.