18 C 202/2022-52 — Okresní soud v Příbrami

Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Předmětem žaloby byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím s titulu nesplacené jistiny kontokorentu 5 000 Kč, který žalobkyně žalovanému poskytla na základě Rámcové smlouvy ze dne [datum] a Dodatku k této smlouvě. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovinska, zabýval se soud předně svou pravomocí věc projednat a rozhodnout. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřely strany Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] se účastníci dohodli, že přidat k poskytovaným bankovním službám novou službu úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent s 3 měsíčním bezúročným obdobím. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný s maximální možností čerpání částky 5 000 Kč. Strany si dohodly úrok 18,9% ročně. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč dne 4. 4. 2022. Žalovaný dlužnou jistinu žalobkyni nevrátil. Dopisem ze dne 4. 4. 2022 byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. Soud věc posoudil podle § 2395 a násl., § 2662 a násl., § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo na základě uzavřené smlouvy o úvěru ke vzniku závazkového právního poměru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a vést jí za tímto účelem bankovní účet, žalovaný se zavázal úvěr splácet a platit i smluvní úrok. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Soud proto shledal nárok žalobkyně zcela po právu a žalobě jako důvodné vyhověl. Přiznal proto žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny 5 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem 310,32 Kč počítaného sazbou 18,9% ročně z jistiny od 1. 12. 2021 do 3. 4. 2022, zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 5 000 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 5 000 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, smluvním úrokem 18,9% ročně z dlužné jistiny od 4. 4. 2022 do 2. 5. 2022 Lhůtu určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, neboť žalobkyně výslovně požadovala k náhradě pouze tuto částku.