18 C 83/2022-89 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o zvýšení výživného. Tvrdila, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 12. 2020, č.j. 12 P 2/2007-405, byla svěřena do péče babičky, paní [jméno] [příjmení] [příjmení], otci – žalovanému [číslo] – bylo uloženo přispívat na její výživu částkou 2 200 Kč měsíčně, matce – žalované č. 2 – částkou 3 000 Kč měsíčně. Nyní žalobkyně studuje 3. ročník [ulice] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] v [obec], obor Stavebnictví: Stavitelství a architektura. Po náhlé smrti babičky žije sama v bytě, zásadně se tak změnily její poměry, kdy musí sama hradit veškeré náklady na domácnost, stravu a školu. Žalovaný č. 1 je invalidní důchodce, výši jeho příjmu žalobkyně nezná. Žalovaná č. 2 podniká, její příjem žalobkyně rovněž nezná. Žalobkyně navrhla, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 4 000 Kč měsíčně, počínaje 1. 3. 2022. 2. Ve vztahu k žalované č. 2 rozhodl soud dne 4. 7. 2022 usnesením, č.j. 18 C 83/2022 – 82 tak, že schválil částečný smír mezi žalobkyní a žalovanou č. 2. 3. Žalovaný se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), projednal věc v jeho nepřítomnosti. 4. Z připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 12 P 2/2007, a to rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 12. 2020, č.j. 12 P 2/2007-405, soud zjistil, že tehdy nezletilá žalobkyně byla svěřena do péče [jméno] [příjmení] [příjmení], žalované č. 2 byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 3 000 Kč měsíčně, žalovanému č. 1 částkou 2 200 Kč měsíčně. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že v měsíci červnu 2022 uhradila žalobkyně, vedle jiného, zálohu za elektriku 4 340 Kč, domovní daň 600 Kč, obdržela příspěvek na živobytí 3 091 Kč, mzdu 935 Kč, otec výživné neuhradil. V květnu 2022 uhradila žalovaná č. 2 výživné 3 000 Kč, dále žalobkyně obdržela mzdu 1 430 Kč. Uhradila zálohu na elektriku 4 340 Kč, internet 1 247,16 Kč, telefon 531 Kč. Otec výživné neuhradil. V dubnu 2022 obdržela žalobkyně výživné od matky, žalované č. 2, ve výši 3 000 Kč, otec výživné neuhradil. Dále obdržela mzdu 2 335 Kč, naopak uhradila platbu za internet 1 695,98 Kč, telefon 1 304 Kč, elektriku 4 340 Kč. V březnu 2022 obdržela žalobkyně výživné od matky, žalované č. 2, ve výši 3 000 Kč, od otce, žalovaného č. 1 ve výši 2 200 Kč. Dále obdržela mzdu 2 473 Kč, naopak uhradila platbu telefon 1 016 Kč, elektriku 6 355,96 Kč, pojištění domu 2 172 Kč, jízdné po Praze 750 Kč. V únoru 2022 obdržela žalobkyně výživné od matky, žalované č. 2, ve výši 3 000 Kč, od otce, žalovaného č. 1, ve výši 2 100 Kč. Dále obdržela mzdu 2 199 Kč, naopak uhradila platbu telefon 300 Kč a pohřeb babičky ve výši 20 000 Kč. Z výpisu jednotlivých plateb soud zjistil, že žalobkyně v červenci 2022 obdržela od úřadu práce 4 877 Kč jako příspěvek na živobytí, uhradila 975 Kč poplatek na odpady, 840 Kč vodné, 581,90 Kč internet. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že žalobkyně uhradila 975 Kč odpady. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyni byl přiznán doplatek na bydlení 2 891 Kč od května 2022 měsíčně. Z oznámení úřadu práce ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na živobytí 200 Kč měsíčně od května 2022. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyni byl přiznán přídavek na dítě 880 Kč měsíčně. Z dohody o ukončení dohody o provedení práce soud zjistil, že žalobkyně ukončila dohodu o provedení práce k 10. 5. 2022. Z potvrzení o studiu pro účely úřadu práce ze dne 18. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla t.č. studentkou [ulice] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]. Ze zprávy [ulice] [anonymizováno] školy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 30. 6. 2022 bylo zjištěno, že ředitel školy vyhověl žádosti žalobkyně o opakování 3. ročníku. 6. Ze zprávy úřadu práce ze dne 11. 7. 2022 a 13. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný č. 1 za období od ledna 2022 nepobírá žádné nepojistné sociální dávky státní sociální podpory ani hmotné nouze. Ze zprávy úřadu práce ze dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný č. 1 není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ze zprávy finančního úřadu ze dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že za rok 2021 nebylo ze strany žalovaného č. 1 podáno daňové přiznání, podnikání má přerušeno. Ze zprávy okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen„ OSSZ“) ze dne 13. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaný č. 1 není přihlášen k pojištění u žádného zaměstnavatele, není veden jako OSVČ, pobírá invalidní důchod prvního stupně. Dotazem u oddělení důchodového pojištění OSSZ soud zjistil, že od ledna do prosince 2021 činila výše invalidního důchodu žalovaného č. 1 částku 9 128 Kč, od ledna do května 2022 částku 9 851 Kč, od června 2022 částku 10 339 Kč. 7. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně požádala o opakování 3. ročníku střední školy, neboť v posledním půl roce řešila záležitosti po úmrtí babičky. Chodila na brigádu, ale kvůli psychickému stavu nyní práci ukončila. Žalobkyně v současné době bydlí v bytě 3+1 po babičce, kdy po úmrtí babičky řešila veškeré záležitosti spojené s pohřbem a hradí pravidelné veškeré závazky spojené s bytem a bydlením. Žalovaná č. 2 poskytuje žalobkyni i nad rámec běžného výživného, kdy ji bere na výlety. Dluh na výživném nemá. Od žalovaného č. 1 ničeho nad rámec běžného výživného nedostává, v současné době žalovaný č. 1 dokonce od dubna 2022 výživné nehradí. Žalobkyně se zajímá o umění, věnuje se malbě, má ráda koně, ale tyto koníčky z finančních důvodů pozastavila. V současné době probíhá dědické řízení po babičce. Žalobkyně nevlastní žádnou nemovitost, ani movité věci větší hodnoty. Výživné žádá zvýšit od 1. 3. 2022 s ohledem na datum úmrtí babičky 14. 2. 2022. 8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o.z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 věta prvá o.z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 9. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zvýšení výživného vůči svému otci, žalovanému č. 1, je důvodný. O výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2020, přičemž od té doby došlo na straně žalobkyně k podstatné změně poměrů poté, co v únoru 2022 zemřela její babička, do jejíž péče byla žalobkyně ještě coby nezletilá svěřena a u níž i po nabytí zletilosti bydlela. Žalobkyně od té doby zajišťuje sama veškeré své potřeby a rovněž náklady spojené s bydlením, které do té doby byly zajišťovány rovněž, a patrně převážně, ze strany její babičky. Přitom žalobkyně studuje 3. ročník střední školy a není proto ještě schopna v plném rozsahu zajišťovat a obstarávat své živobytí. Zcela jednoznačně přitom nelze po žalobkyni vyžadovat, aby začala zcela uspokojovat své potřeby prací, neboť zásadně převažuje zájem na tom, aby dokončila přinejmenším stávající studium na střední škole a zlepšila tím své budoucí uplatnění. Vyživovací povinnost rodičů, žalovaných, vůči žalobkyni tak bez dalšího trvá. Na výživu žalobkyně přispívá její matka, žalovaná č. 2, se kterou žalobkyně v tomto řízení uzavřela smír. 10. Pokud jde o žalovaného č. 1, tento se probíhajícího řízení vůbec neúčastnil, k věci se nevyjádřil a zůstal zcela pasivní. Nevyužil tedy možnosti předložit soudu svá tvrzení a důkazy. K návrhu žalobkyně, která se pro nemožnost zjistit potřebné skutečnosti ocitla ve stavu informačního deficitu, kompenzoval soud tento informační deficit tím, že se obrátil na orgány státní správy za účelem zjištění příjmů žalovaného č. 1. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný č. 1 pobírá invalidní důchod ve výši zhruba 10 000 Kč. Pro přístup žalovaného č. 1 k probíhajícímu řízení nebylo zjištěno ničeho dalšího ohledně jeho poměrů, soud proto vycházel z učiněných zjištění. 11. Posledním opatrovnickým rozsudkem byla žalovanému č. 1 uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou 2 200 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 je příjemcem invalidního důchodu prvního stupně, což v zásadě nevylučuje ani možnost být současně alespoň na částečný úvazek zaměstnán a dosahovat vyššího příjmu. Soud proto při úvaze o poměrech žalovaného č. 1 vyšel z částky minimální mzdy 16 200 Kč hrubého, tj. 14 300 Kč čistého měsíčně, které žalovaný č. 1 nepochybně je schopen dosahovat. Žalobkyní navržená částka 4 000 Kč je tak za zjištěného skutkového