9 C 132/2022-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 20 150 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela dne 22. 3. 2021. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit poplatek 6 000 Kč. Dluh však nesplatil. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení, smluvní pokuty 4 150 Kč za období od 30. 5. 2021 do 19. 7. 2022 a účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 8. 9. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Dle smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 3. 2021, a potvrzení o provedené platbě žalobkyně přenechala téhož dne žalovanému bezhotovostním převodem 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách, kdy 1. a 2. splátka měla být ve výši 5 333 Kč a 3. ve výši 5 334 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Dle dopisu ze dne 2. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 23 414 Kč do 3 dnů. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 3. 6. 2022. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nepředložila však žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že skutečně prověřila příjmy a výdaje žalovaného. Protože se nezúčastnila jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouvu o zápůjčce, kterou je třeba posuzovat zároveň jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru, uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 10 000 Kč Smlouva o zápůjčce však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Protože je smlouva absolutně neplatná, není tu platný závazek, na základě nějž žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 10 000 Kč (§ 2991 o. z.). Nevrátil ničeho. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,25 % ročně ode dne 10. 6. 2022 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně příslušenství, které však nebylo platně sjednáno) až dopisem ze dne 2. 6. 2022, který mu byl odeslán dne 3. 6. 2022. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne 6. 6. 2022. V dopise mu byla k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 9. 6. 2022. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci byl úspěšný žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.