9 C 147/2022-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení 5 133,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne 18. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě dané smlouvy byla žalované přenechána částka 7 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Žalovaná však vrátila jen 6 000 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. soud projednal věc při jednání dne 20. 10. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 18. 10. 2019 smlouvu, na základě které byla žalované téhož dne vyplacena částka 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala peníze vrátit včetně úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 210 Kč. Dle přehledu splácení žalovaná vrátila 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle předžalobní výzvy žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení 8 934,53 Kč ve lhůtě do dne 29. 4. 2022. 6. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Údaje vyplněné v kartě klienta však nebyly doloženy žádnými listinami (např. výplatní páskou, nájemní smlouvou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 20. 10. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouvu o úvěru uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. 8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalované, je úvěrová smlouva absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně právo na vrácení jistiny. Soud proto žalobě vyhověl jen v rozsahu nevrácené jistiny, tj. částky 1 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 30. 4. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do dne 29. 4. 2022. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.