9 C 165/2022-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 24. 6. 2022 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 18 576 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel v elektronické podobě dne 30. 7. 2021 (ve znění smlouvy ze dne 10. 8. 2021) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná částka představovala dlužnou jistinu 16 000 Kč a smluvní pokutu 2 576 Kč (za období od 30. 8. 2021 do 7. 2. 2022). Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na příslušenství tvořené kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 150 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 599,89 Kč, náklady na upomínání ve výši 217 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání dne 24. 11. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] sdělení banky o majiteli účtu a výpisů z účtu ze dne 30. 7. 2021, dne 9. 8. 2021 a dne 10. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému bezhotovostně 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit do dne 29. 8. 2021. Nevrátil však ničeho. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 včetně přílohy právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 11. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Dopisem z téhož dne žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 18 737,18 Kč do dne 25. 2. 2022. Dle podacího archu žalobkyně odeslala tento dopis dne 14. 2. 2022 žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů. Tato skutečnost však z provedených listinných důkazů nevyplynula. Navíc se nejedná o řádné posouzení úvěruschopnosti. Věřitel před poskytnutím úvěru totiž musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Posouzení těchto údajů žalobkyně ani netvrdila. Protože se žalobkyně nezúčastnila soudního jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy k této skutečnosti. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu o úvěru uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 16 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nevrátil ničeho. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni (které byla pohledávka postoupena) 16 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně ode dne 26. 2. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 25. 2. 2022. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 65 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 82,5 % a neúspěšná v rozsahu 17,5 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21% DPH ve výši 252 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 463,80 Kč (tedy 65 % z částky 2 252 Kč). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).