9 C 71/2022-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 19 550 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela dne 14. 2. 2022. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit poplatek 4 550 Kč. Dluh však nesplatil. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně vzala před jednáním žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaný potvrdil, že od žalobkyně převzal 15 000 Kč. Namítl však, že žalobkyně neprověřila před uzavřením smlouvy jeho úvěruschopnost, smlouva je tudíž neplatná. Žalobkyni poskytnutou částku 15 000 Kč již zcela vrátil, proto navrhl zamítnutí žaloby. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobkyně přenechala žalovanému dne 14. 2. 2022 částku 5 000 Kč a dne 15. 2. 2022 částku 10 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni dne 24. 3. 2022 částku 200 Kč, dne 24. 5. 2022 částku 5 000 Kč a dne 6. 6. 2022 částku 9 800 Kč, platby označil variabilním symbolem [číslo]. 6. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení však neoznačila. Žalobkyně tudíž své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neprokázala, a protože se nezúčastnila jednání dne 21. 6. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností. 7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně v řízení prokázala, že přenechala žalovanému 15 000 Kč Smlouva o zápůjčce však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 13. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 15 000 Kč (§ 2991 o. z.), přičemž jí celou přenechanou částku před jednáním soudu vrátil. Soud proto žalobu zamítl. Žalobkyně neměla nárok na zákonný úrok z prodlení, jelikož neprokázala odeslání upomínek žalovanému. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nebyl platně sjednán ani termín splatnosti dluhu. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.