9 C 75/2022-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 1. 2022, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do dne 16. 2. 2022 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Svou povinnost však nesplnil. Žalobkyni dále vznikly náklady na upomínání ve výši 2 600 Kč a nárok na smluvní pokutu ve výši 900 Kč. 2. Žalovaný potvrdil, že od žalobkyně obdržel 3 000 Kč. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 19. 7. 2022 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 1. 2022 částku 3 000 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 24. 2. 2022 žalovaného k úhradě 4 290 Kč do dne 1. 3. 2022. Dle podacího archu odeslala tento dopis žalovanému dne 24. 2. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Doložila však jen výplatní pásky žalovaného za měsíce říjen a listopad 2021. Nezabývala se vůbec jeho výdaji. Jeho úvěruschopnost tudíž neposuzovala dostatečně. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť předmětnou smlouvu uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 3 000 Kč Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 3 000 Kč (§ 2991 o. z.). Nevrátil ničeho. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne 2. 3. 2022 do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně příslušenství, které však nebylo platně sjednáno) dopisem ze dne 24. 2. 2022, který byl žalovanému odeslán téhož dne a v němž mu poskytla lhůtu k plnění do dne 1. 3. 2022. Protože žalovaný dluh neuhradil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly. 13. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.