11 C 21/2023-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 98 506,30 Kč s příslušenstvím z titulu smluvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 146 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 96 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. až 95. splátky činila 2 313 Kč a výše 96. splátky činila 1 287 Kč. Vrátil však jen 102 452,22 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 4. 4. 2023 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které žalovanému přenechala 146 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku s úrokovou sazbou 10,90 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. až 95. splátky činila 2 313 Kč a výše 96. splátky činila 1 287 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Celková částka splatná žalovaným tak činila 221 022 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle historie hrazení úvěru uhradil do zahájení soudního řízení 102 452,22 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 16. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek. Dle dopisu ze dne 5. 9. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 108 328,41 Kč, a to ve lhůtě do 20. 9. 2022. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 5. 9. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Údaje o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru však nebyly doloženy žádnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatními páskami apod.). Na jednání soudu dne 4. 4. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě listin, které předložil žalovaný. Dále uvedl, že tyto není třeba soudu předkládat. Žalobkyně tak neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 146 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 102 452,22 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 43 547,78 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně z částky 43 547,78 Kč (jak požadovala žalobkyně ve svém návrhu) ode dne 21. 9. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do 20. 9. 2022. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.