12 C 197/2022-79 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 17 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality, ze dne 24. 9. 2019, kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, vznikla žalobci škoda, když na základě vyšetřování byla proti žalobci podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] dne 30. 11. 2020 obžaloba. Po provedeném dokazování však [název soudu] vydal dne 29. 4. 2021 zprošťující rozsudek, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem. Proti tomuto rozsudku nepodal žalobce ani státní zástupce odvolání, a proto nabyl právní moci dne 23 6. 2021. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem, má žalobce nárok na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku zahájení trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem, kde mohou vznikat majetkové újmy spočívající mimo jiné i v nákladech na obhajobu. Pokud dojde ke zproštění obžaloby, je třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Jedná se především o osobu, proti níž se trestní řízení vede. Dne 14. 3. 2022 uplatnil žalobce v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. u žalované nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení proti žalobci vedeném. Žalovaná však ve lhůtě šesti měsíců, tj. do 14. 9. 2022 uplatněný nárok žalobce neprojednala, ačkoliv se podle jeho názoru nejedná o nárok nikterak věcně složitý. Žalobce tak byl nucen domáhat se svého nároku na náhradu škody u soudu. V důsledku zahájení trestního stíhání, které bylo později shledáno jako nezákonné, byl žalobce okolnostmi případu nucen ke své obhajobě. Vzhledem k tomu, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, a to i přestože žalobce od počátku uváděl veškeré skutečnosti, ze kterých bylo zřejmé, že se z jeho strany nejedná o trestnou činnost, byl nucen obrátit se na právního zástupce, aby jej v rámci trestního řízení obhajoval. Žalobci byly v rámci trestního řízení poskytovány služby advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] a později advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]. Na základě vyúčtování obou obhájců bylo za tyto právní služby ze strany žalobce náležitě zaplaceno, kdy dohromady obhájci žalobce učinili 12,5 úkonů právní služby, za které jim podle advokátního tarifu náleží včetně 13 režijních paušálů odměna ve výši 17 700 Kč. Z těchto důvodů se žalobce domáhá po žalované zaplacení uvedené částky včetně zákonného úroku z prodlení od dne [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 1. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 14. 3. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 16 900 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 16 400 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 19. 1. 2023. Uznala, že v souladu s konstantní judikaturou v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 9. 2019. Oproti vyčíslení žalobce však žalovaná shledala jeho nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby důvodným pouze do částky 16 400 Kč, neboť stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 10. 2019 není podáním ve věci samé, nýbrž úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, a proto za něj náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, když žalovaná tento úkon vyhodnotila jako nikoli mimořádně složitý, proto bylo žalobci vyhověno, oproti jím požadované částky 16 900 Kč, do výše 16 400 Kč. Žalobce se žalobou domáhá i přiznání náhrady za úkon ze dne 5. 4. 2021 za vyjádření žalobce k trestnímu řízení, přičemž žalovaná uvádí, že takto vyčíslený nárok u žalované uplatněn nebyl, proto není žalované zřejmé, z jakého důvodu došlo k navýšení žalobcem požadované částky, když v rámci mimosoudního projednávání tuto částku nenárokoval a ani ji blíže nespecifikoval. Žalovaná je tak toho názoru, že meritornímu projednání tato skutečnost nebrání, neboť kdyby uplatněn byl, žalovaná by v případě tohoto úkonu neplnila ničeho. Navíc svým obsahem je žalobcovo vyjádření ze dne 5. 4. 2021 nutno považovat za odůvodnění odporu proti trestnímu příkazu ze dne 21. 12. 2020, přičemž za tento úkon byla odměna žalobci již přiznána. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované byly přiznány náklady řízení. 3. Žalobce svým podáním ze dne 3. 2. 2023 vzal žalobu částečně zpět co do výše 17 700 Kč včetně zákonného úroku z prodlení plynoucího po 23. 1. 2023, neboť ze strany žalované bylo po podání žaloby, tj. až 19. 1. 2023 ve věci vydáno stanovisko, ze kterého vyplynulo, že žalobci bylo žalovanou přiznáno celkem 16 400 Kč jako náhrada škody. Tato částka byla žalobci připsána na účet dne 23. 1. 2023. Ve zbývající části žaloby žalobce nadále setrval na svých nárocích, tedy na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 400 Kč ve výši 15 % ročně od 15. 9. 2022 do 23. 1. 2023 a nákladech řízení. 4. Soud z provedených důkazů, a to rozsudku [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], uplatnění náhrady škody ze dne 3. 3. 2022, sdělení žalované ze dne 15. 3. 2022, vyúčtování právních služeb, úředního záznamu o vyúčtování fotokopií, faktury [číslo] 2021, výpisu z účtu a stanoviska žalované ze dne 19. 1. 2023 zjistil následující skutkový stav věci. Žalobci vznikla na základě usnesení Policie ČR ze dne 24. 9. 2019 škoda, neboť bylo zahájeno trestní stíhání na základě podané obžaloby ze dne 30. 11. 2020, kdy zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2021 žalobce zprostil obvinění, neboť dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Daný rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2021. Žalobce byl v průběhu trestního řízení nucen vynaložit náklady na svou obhajobu, přičemž dne 14. 3. 2022 uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve výši 16 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v šesti měsíční lhůtě do 14. 9. 2022 nárok žalobce neprojednala, obrátil se se svým nárokem na zdejší soud. Žalovaná následně dne 19. 1. 2023 nárok žalobce projednala a uspokojila jej do výše 16 400 Kč. Žalobce vzal poté žalobu co do uplatněného nároku ve výši 17 700 Kč zpět s tím, že i nadále požadoval zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíční lhůty do zaplacení. 5. Soud v souladu s výše uvedeným částečným zpětvzetím žaloby řízení výrokem I. co do částky 17 700 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení zastavil, a to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. 6. Dle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 82/1989 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 7. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 8. Dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 9. Dle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1989 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. Dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. 11. Ve zbytku soud posoudil v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona č. 82/1989 Sb., nárok žalobce na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 16 400 Kč ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, tj. od 15. 9. 2022, do vyplacení přiznané náhrady škody na účet žalobce, tedy do 23. 1. 2023, důvodným, když žalovaná měla v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb., nárok žalobce uplatněný