13 C 23/2023-70 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 34 843 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] (dále také„ smlouva“) mezi žalobkyni a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 37 500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému přenechala 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 21,55 % ročně ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, celkem tedy 37 500 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný písemně informován a současně byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. 6. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani po doplnění neprokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US [číslo] týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy jí žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je tedy schopen řádně splácet. Pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně mimo jiné z jeho čestného prohlášení, ve kterém žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje 4 500 Kč (na bydlení) a měsíční příjmy 39 277 Kč. Žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného za měsíce leden a březen 2022 s uvedenými čistými příjmy žalovaného 40 007 Kč a 48 408 Kč. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy další půjčky představující poměrně vysoké dlužné částky, které nesplácel, (viz rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 18/2020-113 / 110 000 Kč, 9 C 136/2020-41 / 8 368,40 Kč, 8 C 51/2021-52 / 72 992,15 Kč, 14 C 60/2021-50 / 69 107 Kč, 17 C 134/2022-55 / 3 000 Kč) a byl i v exekučním řízení (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 EXE 2337/2020, 9 EXE 3266/2020, 9 EXE 132/2023). Výpis z registru REPI nebyl žalobkyní doložen. Žalovaným deklarované měsíční výdaje 4 500 Kč shledává soud zcela nereálnými a výrazně podhodnocenými. Rovněž informace týkající se žalovaným uvedených závazků ve formě úvěru v měsíční výši 4 706 Kč při jeho poměrně vysokých příjmech, nereálně nízkých žalovaným deklarovaných výdajů a skutečnosti, že bydlí u rodičů, tudíž jeho náklady na bydlení jsou podprůměrné, mohly u žalobkyně vzbudit minimálně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného vyrovnaně hospodařit. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní ohledně tvrzení, že žalovaný disponoval dostatečnými prostředky k úhradě dlužné částky. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. 10. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, přičemž žalovaný dosud ničeho nezaplatil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení (tedy po uplynutí 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy ze dne [datum]) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 12. Podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladu řízení ve výši 3 207,50 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, přičemž neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby), tj. 1 000 Kč, 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny ve výši 250 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 325,50 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 332 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).