5 C 111/2023-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 9 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši 13 470,65 Kč z částky 4 950 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne [anonymizováno] [rok] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel na svůj účet částku 9 900 Kč a zavázal se uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 10 811,79 Kč a smluvní úrok z úvěru, jehož výše byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy. Ke dni postoupení činila pohledávka ve výši 1 070,30 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 9 900 Kč, nesplacený poplatek ve výši 10 811,79 Kč, smluvní úroky ve výši 2 232,92 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 950 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj závazek, vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, původní věřitel si nárokoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl z důvodu nepřiměřeného poplatku za poskytnutí úvěru. Ve věci bylo nařízeno jednání, na které se žalobce omluvil, žalovaný se bez řádné omluvy k jednání nedostavil, podle § 101/3 o.s.ř. bylo jednáno, bez jeho osobní účasti. 3. Z listinných důkazů bylo při projednání věci dne [datum] zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, žalovaný byl vyzván dne [datum] o zaplacení. Procesní nástupnictví žalobce prokazoval projektem vnitrostátní služby sloučením. Svou aktivní legitimaci ve věci pak prokazoval dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] [rok], seznamem pohledávek. Žalobce předložil formulář pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, kde žádné konkrétní údaje nejsou, podpis je elektronickým kódem, zaslaný pomocí SMS. 4. Skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud shledal smlouvu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 86/1 o. z. za neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by poskytovatel poskytl spotřebitelský úvěr po zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterých by vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud poukazuje na právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze v jeho rozhodnutí č. j. 27 Co 168/2020-91 ze dne 27. 8. 2020, podle kterého je na místě se i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. zabývat otázkou, zda povinnost ze strany poskytovatele byla splněna, zda si předchůdce žalobce ověřil příjem a výdaje žalovaného, vyživovací povinnosti, výši dluhů, výdaje na bydlení, domácnost, dopravu. Vyplněním formuláře není tato povinnost splněna a je v rozporu se zákonným požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti. Krajský soud v Praze odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I ÚS 523/07, usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. PL ÚS 92/06, důvodovou zprávu k zákonu č. 257/2016, Směrnice č. 93/13 EHS ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak směrnici č. 2008/48 článek 8 směrnice 2008/48/ES. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutné chápat, jako absolutní, k níž dle Krajského soudu v Praze musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Pokud je tedy úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem a žalovaným absolutně neplatná, je nutné poskytnutou částku 9 900 Kč posuzovat, jako bezdůvodné obohacení, ke které je žalovaný ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. vrátit, v daném případě je aktivně legitimován pro vrácení v souladu s § 1879 o. z. žalobce. 5. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl pouze do částky 9 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ode dne splatnosti tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [anonymizováno] [rok], soud návrh na zaplacení částky 13 470,65 Kč, částky 4 950 Kč a částky 482 Kč, zamítl. 6. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Soudní poplatek z vymáhané částky 14 850 Kč činí 1000 Kč, zaplacena byla částka 800 Kč, soud proto v souladu s položkou 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku IV. shora.