5 C 114/2022-144 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu na zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] s tím, že tyto věci budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví a bude stanovena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 300 000 Kč. V žalobě tvrdil, že je podílovým spoluvlastníkem se žalovaným nemovitostí, zapsaných na [list vlastnictví], nemovité věci jsou tvořeny rodinným domem se zahradou, který nelze reálně rozdělit. Přikázání do svého výlučného vlastnictví odůvodnil tím, že by chtěl realizovat rekonstrukci domu a využít ho na bydlení. Poukazoval také na to, že disponuje peněžními prostředky na vyplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 17. 8. 2023, souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví a přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce, nesouhlasil však s výší vypořádacího podílu ve výši 1 300 000 Kč. Obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem č. 384/6/ 2022, který předložil žalobce, označil za nesprávnou. Konstatoval, že porovnávané nemovité věci jsou značně vzdálené od místa, kde se nacházejí sporné nemovité věci, které jsou předmětem vypořádání a nachází se v rekreační oblasti v blízkosti rychlostní silnice R4. Podáním ze dne 10. 10. 2022 navrhoval provést důkaz kupními smlouvami, které předložil. 3. Při projednání věci dne 11. 10. 2022 se soud pokusil o usmíření účastníků ke smíru ve smyslu ustanovení § 99 zákona č. 99/1963 Sb. nedošlo. Žalovaný požadoval vypořádací podíl ve výši 2 100 000 Kč, případně vypořádání formou prodeje ve veřejné dražbě. Usnesením ze dne 1. 11. 2022 byla ustanovena znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Diana Nováková, které byl spis k realizaci znaleckého posudku předložen dne 1. 12. 2022. Dne 9. 3. 2023 požádala znalkyně o prodloužení lhůty do 30. 4. 2023. Usnesením ze dne 17. 3. 2023 jí byla prodloužena lhůta do 30. 4. 2023. Znalkyně předložila znalecký posudek dne 20. 7. 2023, je datován dnem 29. 3. 2023. Znalkyně stanovila na straně 27 ZP ocenění prováděné podle cenového předpisu tak, že nemovitosti ocenila částkou 1 104 710 Kč, obvyklou cenu stanovila částkou 3 300 000 Kč s tím, že obvyklá cena byla stanovena po zjištění reálné situace na trhu s nemovitými věcmi, s ohledem na uvedené sjednané ceny, kdy se jedná o 4 zrealizované prodeje nemovitých věcí přímo v dané obci a blízkém okolí s rozpětím upravených cen od 2 667 600 Kč do 4 336 300 Kč, s ohledem na veškeré popsané silné i slabé stránky oceňovaných nemovitých věcí. 4. Ve věci bylo jednáno dne 10. 8. 2023, zástupce žalobce poukázal na chyby znalkyně ve znaleckém posudku, a to u srovnávaných nemovitostí. Tvrdil, že v důsledku toho došlo k výraznému odchýlení od správně zjištěné ceny. Trval na tom, že cena by měla činit částku 3 mil. Kč. Jednání bylo odročeno na 3. 10. 2023 za účelem předvolání znalkyně. Znalkyně vypověděla, že u srovnávaných nemovitostí vycházela z fotodokumentace, z katastru nemovitostí, za starší dům považuje dům ve stáří 50-70 let. Nezjistila, že by dům [adresa] byl zbourán a postaven nový. Použila celkem 7 koeficientů, dům brala jako před rekonstrukcí. Představu obvyklé ceny si udělala již při místním šetření, zvolila průměrnou cenu ze 4 nemovitostí s rozptylem od 2 667 000 Kč do 4 000 000 Kč. Uvedla, že skutečnosti, na které poukazuje žalobce, nemají vliv na závěr znaleckého posudku a na stanovené ceně setrvala. Uznala, že použití domu [adresa] pro srovnání nebylo vhodné. Poukázala také na to, že od října 2022 do března 2023 docházelo k nárůstu cen zhruba o 2 %, pak nastalo snížení o 0, 6 %. Znalkyně u [adresa] poukázala na to, že se jednalo o prodej insolvenčním správcem, je tedy otázkou, v jakém stavu byl dům před rekonstrukcí a zda nedošlo ke zvýhodnění ceny právě z důvodu insolvence. 5. Skutkový stav zjištěný z tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů soud hodnotil z hlediska ustanovení § 1140, § 1141, § 1143, § 1147 zákona č. 89/2012 Sb. Oba účastníci souhlasili se zrušením spoluvlastnictví, nebyla mezi nimi sporná ani otázka vypořádání, oba účastníci souhlasili s tím, že nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. V celém řízení byla spornou otázka výše ceny nemovitostí, tedy výše vypořádacího podílu, na který vzniká žalovanému nárok při nesporném způsobu vypořádání. Znalkyně stanovila cenu nemovitostí, které jsou předmětem řízení dle cenového předpisu ve výši 1 104 710 Kč, stanovila obvyklou cenu 3 300 000 Kč, zdůvodnila a popsala použité koeficienty při srovnatelných nemovitých věcech, a to rodinného domu [adresa] ve [obec], rodinného domu [adresa] v [obec], rodinného domu s [adresa] v [obec], rodinného domu [adresa] v [anonymizováno]. Ke koeficientům v případě rodinného domu [obec] měl žalobce námitky, na které znalkyně při projednání věci dne 3. 10. 2023 reagovala, uznala, že pro srovnání nebylo použití domu [adresa] ve [obec] vhodné, zároveň však trvala na tom, že výsledná tržní cena je 3 300 000 Kč. Z této ceny také soud vycházel při rozhodnutí ve věci samé a ve výroku III. určil povinnost žalobce zaplatit žalovanému částku 1 650 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí za situace, kdy žalobce výpisy ze svých účtů prokázal svou schopnost zaplatit žalovanému podíl finanční formou. Ve výroku IV. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu se stanoviskem Pléna Ústavního soudu PLÚS-ST 59/23 ze dne l3. 9. 2023, podle kterého míra úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení o vypřádání spoluvlastnictví je z majetkového hlediska srovnatelná a na obou stranách lze hovořit o částečném úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 142/2, 3 o.s.ř. Zásadní je tak na místě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, na což pamatuje druhá z alternativ upravených v § 142/2 o.s.ř. 6. Podle § 148 zákona č. 99/1963 Sb. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které hradil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. V daném případě byla znalkyni přiznána odměna ve výši 27 611 Kč usnesením č. j. 5 C 114/2022-128 ze dne 28. 7. 2023 a odměna za výslech u soudu dne 3. 10. 2023 ve výši 2 524,60 Kč usnesením č. j. 5 C 114/2022-142 ze dne 11. 10. 2023. Znalkyni byla tedy celkem přiznána odměna ve výši 30 135,60 Kč. Ze zálohy složené žalobcem bude znalkyni vyplacena částka 15 000 Kč, z rozpočtových prostředků bude soudem vyplacena částka 15 135,60 Kč, u které vzniká právo České republiky na zaplacení ve smyslu ustanovení § 148 zákona č. 99/1963 Sb. S odkazem na výše citované stanovisko Pléna Ústavního soudu PLÚS-ST 59/23 soud rozhodl o povinnosti každého z účastníků zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami částku 7 567,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.