9 C 10/2023-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 27 348,39 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 12. 11. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovanou částku představovala dlužná jistina ve výši 25 554,39 Kč, poplatek ve výši 1 794 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 789,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 659,41 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 348,39 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 25 554,39 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 23. 2. 2022 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 12. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat prostředky prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce 30 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Zavázal se přitom splácet měsíčně splátky ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, smluvní úrok činil 22,99 % ročně (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 6. 2021 smlouvu ukončila (zjištěno z dopisu ze dne 1. 7. 2021). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 25 554,39 Kč, přičemž od postoupení žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný se k výši dlužné jistiny nikterak nevyjádřil. Dle dopisu ze dne 26. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 8. 2022 k vrácení 38 974,09 Kč, a to ve lhůtě do 18. 8. 2022. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 4. 8. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly doloženy žádnými listinami (výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Na jednání soudu dne 23. 2. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že tyto k dispozici nemá. Žalobkyně tak neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřeny platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 25 554,39 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 25 554,39 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně z částky 25 554,39 Kč (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 19. 8. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 18. 8. 2022. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 22 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 61 % a neúspěšná v rozsahu 39 % (předmět řízení včetně příslušenství činil 43 570,87 Kč, žalobkyně neuspěla v rozsahu částky 16 861,99 Kč). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 094 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby po 2 220 dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast na jednání soudu dne 23. 2. 2023), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT a jedné paušální náhrady hotovýc