9 C 15/2023-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 74 747,85 Kč s příslušenstvím z titulu smluvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením se žalobkyní. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechaná částka 112 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 84 měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 2 115 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 2 300 Kč. Vrátil však jen 88 843 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 30. 3. 2023 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které žalovanému přenechala 112 700 Kč, přičemž celková výše úvěru činila 115 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Poplatek za zprostředkování úvěru činil 2 300 Kč, přičemž tato částka byla již započtena do úvěrové výše (zjištěno z téže smlouvy). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku s úrokovou sazbou 10,99 % ročně, a to v 84 měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 2 115 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Dle potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] převedla žalobkyně dne 28. 5. 2018 žalovanému 112 700 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle smlouvy činila celková částka splatná žalovaným 168 477,43 Kč. Dle potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru [číslo] činil tvrzený příjem žalovaného 27 500 Kč měsíčně a tvrzené výdaje 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle splátkového kalendáře uhradil žalovaný do zahájení soudního řízení 88 843 Kč. Dle dopisu ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 87 167,11 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů po obdržení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 1. 7. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru nebyly doloženy příslušnými listinami (nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.), přičemž žalobkyně pouze odkázala na výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc únor a březen 2018. Z předložených výpisů soud zjistil, že se jedná o podnikatelský účet a nikterak z něj neplynou údaje o celkových příjmech a výdajích žalovaného. Na jednání soudu dne 30. 3. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemá. Žalobkyně tak neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému úvěr ve výši 112 700 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 23 857 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 23 857 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně z částky 23 857 Kč (jak požadovala žalobkyně v návrhu) ode dne 13. 7. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do 7 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 12. 7. 2022. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.