9 C 160/2022-53 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 55 025,80 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, a to [číslo] ze dne 27. 9. 2019 a [číslo] ze dne 21. 6. 2019, které žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechaná částka 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách, přičemž výše 1. až 59. činila 815 Kč a výše 60. splátky činila 780 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 19 865 Kč. Vrátil však jen 7 340 Kč. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechána částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. až 17. činila 4 279 Kč a výše 18. splátky činila 4 274 Kč. Žalovaný se nad rámec jistiny zavázal uhradit poplatek 34 695 Kč. Vrátil však jen 21 400 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 14. 3. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 27. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému přenechala v hotovosti 29 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 5 187 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za vedení zákaznického účtu 3 506 Kč a administrativního poplatku 11 172 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, přičemž výše 1. až 59. splátky činila 815 Kč a výše 60. splátky činila 780 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Dle smlouvy činila celková částka splatná žalovaným 48 865 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradil do zahájení soudního řízení 7 340 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále podepsala s žalovaným dne 21. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu přenechala v hotovosti 40 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 9 803 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za vedení zákaznického účtu 7 112 Kč a administrativního poplatku 17 780 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. až 17. splátky činila 4 279 Kč a výše 18. splátky činila 4 274 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Dle smlouvy se žalovaný dále zavázal zaplatit částku 2 322 Kč za doplňkové pojištění ke smlouvě. Dle smlouvy činila celková částka splatná žalovaným 77 017 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto pohledávku uhradil 21 400 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 30. 1. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek a zároveň ho vyzvala k vrácení 137 902,69 Kč, a to ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 24. 2. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením předmětných smluv úvěruschopnost žalovaného. Údaje o výdajích a příjmech žalovaného vyplněné v žádostech o úvěry však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatními páskami apod.). Žalobkyně tudíž své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a protože se nezúčastnila jednání dne 14. 3. 2023, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smluv podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 29 000 Kč a 40 000 Kč. Předmětné smlouvy o zápůjčce však nebyly uzavřeny platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatných titulů. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen 7 340 Kč a 21 400 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 21 660 Kč a 18 600 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 10 % ročně z částky 21 660 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 600 Kč (jak požadovala žalobkyně ve svém návrhu) ode dne 12. 3. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne do 10 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 1. 3. 2022. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu,