9 C 22/2023-53 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 19. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 77 940 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne [datum]. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému přenechaná částka 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem v 48 měsíčních splátkách po 2 227 Kč. Žalovanou částku představovala dlužná jistina ve výši 75 000 Kč, poplatek ve výši 910 Kč, náhrada nákladů za upomínání ve výši 530 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 559,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 562,41 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 77 940 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 14. 3. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně podepsala s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému přenechala v hotovosti 75 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku s úrokovou sazbou 13,87 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 2 227 Kč (zjištěno z téže smlouvy). Dle smlouvy činila celková částka splatná žalovaným 98 160 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad neuhradil ničeho. Dle dopisu ze dne 17. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení 81 859,21 Kč, a to ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 20. 6. 2022. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly doloženy žádnými listinami (výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výplatní páskou, apod.). Žalobkyně tudíž své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a protože se nezúčastnila jednání dne 14. 3. 2023, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 75 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistiny, která činila 75 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný nevrátil ničeho. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 75 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 15 % ročně z částky 75 000 Kč (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 2. 7. 2022 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne 17. 6. 2022, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne do 14 dnů od sepsání výzvy. Protože žalovaný svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 71 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně v rozsahu 85,5 % a neúspěšná v rozsahu 14,5 % (předmět řízení včetně příslušenství činil 96 948,62 Kč, žalobkyně neuspěla v rozsahu částky 14 058,21 Kč). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 118 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 4 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dále náhrada za 21% DPH ve výši 2 847,60 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 863,20 Kč (tj. 71 % z částky 19 525,60 Kč). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).