9 C 33/2023-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 22. 2. 2023 domáhala po žalované zaplacení 13 776 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovanou uzavřela dne 20. 12. 2021. Na základě této smlouvy žalované poskytla částku 8 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala zaplatit poplatek 2 600 Kč. Dluh však nesplatila. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 600 Kč ode dne 20. 1. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty 3 176 Kč za období od 20. 1. 2022 do 21. 2. 2023 a účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 18. 4. 2023 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 20. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí téhož dne přenechala 8 000 Kč, a to na její bankovní účet č. [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2021 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2021). Poplatek za zprostředkování zápůjčky činil 2 600 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku do 19. 1. 2022 (zjištěno z téže smlouvy). Dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalovaná ničeho. Dle dopisu ze dne 23. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení 17 081 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů po obdržení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 23. 1. 2023. 5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Nepředložila však žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že skutečně prověřila příjmy a výdaje žalované. Protože se nezúčastnila jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 8 000 Kč. Předmětná smlouva však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nevrátila však ničeho. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně (jak požadovala žalobkyně v návrhu) ode dne 27. 1. 2023 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 3 dnů po obdržení výzvy. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.