13 C 141/2023-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 13 878,80 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit poplatek za půjčené peněžní prostředky ve výši 14 185 Kč představující součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18,36 %, poplatek za zpracování a poplatek za službu komfortního splácení. Vrátila pouze 3 270 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě jako takové nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které přenechala žalované téhož dne v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně smluvního úroku s úrokovou ve výši 18,36 % ročně, poplatku za zpracování úvěru včetně péče o zákazníka ve výši 1 500 Kč a poplatku za zpracování úvěru včetně péče o zákazníka ve výši 3 474 Kč Celkem tedy měla nad rámec jistiny zaplatit částku 12 625 Kč, kterou měla splácet v 52 týdenních pravidelných splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 10. 2021 (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila k datu podání žaloby částku 3 270 Kč (jak vyplývá i z tabulky umoření). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně příloh, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni s účinností od 16. 12. 2022, což žalované oznámila dopisem ze dne 16. 12. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023. 4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě žalované. Dále žalobkyně tvrdila, že prověřovala žalovanou v dostupných rejstřících. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná v době uzavření Smlouvy měla žalovaná trvalé bydliště na Obecním úřadě [obec], byla rozvedená, má základní vzdělání, tři vyživovací povinnosti, přičemž při uzavírání Smlouvy byla na mateřské dovolené, z čehož měla příjem pouze částku 10 000 Kč měsíčně. Další příjem domácnosti byl 35 000 Kč, což nebylo nijak doloženo. Úvěr uzavírala na neočekávané výdaje, tzn. že neměla ani žádné úspory. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že v době uzavírání Smlouvy již byla v exekučním řízení. 5. Údaje o příjmech a výdajích žalované vyplněné v zákaznické kartě nebyly doloženy žádnými listinami. Uvedené měsíční výdaje neodpovídají realitě, když žalovaná bydlela v nájemním bytě. Další příjmy domácnosti nelze do celkových příjmů zahrnout, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku 15 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Navíc ze zákaznické karty vyplývá, že do celkových příjmů byl započten i příjem další osoby. Žalovaná však v době uzavírání smlouvy byla rozvedená, nebylo tedy možné započítávat další příjmy do příjmů její domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalované, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vůbec nevzala v potaz, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, čili její výdaje neodpovídají realitě (nájemné, zálohy za služby apod.) Dále nevzala potaz, že má tři vyživovací povinnosti. 11. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, když došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 78,2 %. Za této situace je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátila však jen 3 270 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 730 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 11 730 Kč od 17. 6. 2023 (tedy od data následující po splatnosti, která byla stanovena předžalobní výzvou) do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná jen z části a poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení považoval soud za nedůvodné.