16 C 105/2024-129 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 103 592,42 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud nařídil jednání na 28. 8. 2024, z něhož se žalovaný omluvil, o odročení jednání nežádal a proto soud podle §101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že se snažil s žalobcem mimosoudně domluvit na finančním vyrovnání, kdy uznává toliko částku 22 587 Kč, kterou z poskytnuté jistiny v původní výši 105 000 Kč neuhradil, namítl absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy, neboť žalobce řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost, navíc parametry smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že smlouvu uzavřel elektronicky, není možné učinit nezpochybnitelný závěr, že k dané smlouvě skutečně nezměnitelným způsobem připojil prostředek identifikace prokazující jeho akceptaci smlouvy a že vyslovil souhlas s jejím konkrétním zněním, které mu bylo zasláno až následně, takže žalobce neprokázal, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření úvěrové smlouvy v takovém znění, v jakém ji soudu předkládá. Při uzavírání smlouvy nebyl žalovaný schopen správně vyhodnotit dopady smluvených podmínek, neboť neměl dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a v důsledku toho smlouvu podepsal, a to i ohledně výše úrokové sazby 84,03 % ročně a RPSN v předpokládané výši 125,28 % ročně, což jsou výše dle jeho názoru nemravné, neboť jen RPSN činí více než 20násobek průměrné sazby vyhlašované ČNB, která byla v květnu 2023 9,96 %. Za nemravné a nezákonné považuje rovněž smluvené sankce, kdy ujednání o smluvních pokutách se nacházejí v jiných částech smlouvy, v místech, kde to spotřebitel naprosto nečeká, navíc bez právního vzdělání má jen velmi omezenou šanci posoudit soulad smluvních pokut se zákonem o spotřebitelském úvěru. Smluvní úrok v konečném důsledku konstruuje nezákonný úrok z prodlení ve výši RPSN, který několikanásobně převyšuje zákonný limit, dle jeho názoru jde o záměr žalobkyně, jak se vyhnout limitům smluvních pokut uložených zákonem o spotřebitelském úvěru. Poukázal na neplatnost ujednání o přirůstání úroků k jistině, která však žádnou jistinou úvěru není, neboť nejde jen o nesplacenou část poskytnutých peněž, nýbrž zahrnuje i odměnu spolu s ujednáním o právu věřitele požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku prodlení dlužníka, což již samo o sobě vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele a formulace „přirůstání úroků běžícího do zaplacení“ je formulací těžko uchopitelnou běžnému průměrnému spotřebiteli. Totéž platí i pro právo požadovat předčasné splacení celého úvěru při prodlení dlužníka s jedinou splátkou po dobu delší než 65 dnů. Smlouvu považuje od počátku za neplatnou i pro nedostatečné zkoumání jeho úvěruschopnosti, kdy žalobce sice formálně zjišťoval jeho příjmy, nijak zvlášť však neověřoval jeho výdaje, zejména s ohledem na jeho další závazky existující v době uzavírání předmětné smlouvy, i to, že jeho účet vykazoval záporné zůstatky. Bylo na žalobci, aby údaje o výdajích žalovaného poměřil i z pohledu již existujícího splátkového zatížení a výši nezbytných výdajů na život a pak by musel uzavřít, že žalovaný nebyl schopen v době uzavírání smlouvy dostát svým závazkům a smlouvu s ním neměl uzavřít. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dosud nesplacené části jistiny, na níž žalovaný doposud uhradil 82 413 Kč. S ohledem na své majetkové poměry pak žalovaný požádal o umožnění uhradit částku 22 587 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.4. S ohledem na vyjádření žalovaného omezil žalobce ještě před jednáním ve věci samé žalobu ohledně smluvního úroku z 84,03 % ročně na 9,48 % ročně s tím, že zbývající dlužná jistina činí 83 387,05 Kč a zbývající úroky 1 895 Kč, celkem 85 282 Kč na místo původně žalovaných 101 789 Kč a dále o částku 1 803,42 Kč na smluvní pokutě. Souhlasil s tím, aby žalovaný dluh splácel po 2 800 Kč měsíčně. Vyjádřil se ke kontraktačnímu postupu při uzavírání smlouvy s tím, že žadatel o úvěr musí poskytnout své osobní informace a ty jsou předem ověřovány včetně účtu i jeho totožnosti, kterou prokazuje osobním dokladem, kdy je možné uzavřít, že žalovaný smlouvu podepsal s ujednaným obsahem, pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, vycházel z dokladu o jeho příjmech, výpisu z databází NRKI a Solus, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, kdy z uvedených dokladů vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 32 799 Kč a jeho náklady 9 748 Kč, takže disponoval volnými zdroji ke splácení ve výši 22 051 Kč. Žalobce měl k dispozici i výpisy z bankovního účtu žalovaného a na základě takto získaných údajů provedl skóring klienta s pozitivním výsledkem, když vycházel také z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho výdajů, tedy z toho, že jsou pravdivé a úplné. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 888 Kč, kdy žalobce vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit (§ 6 o. z.), stejně tak vycházel z prohlášení žalovaného o jeho dalších závazcích a vyživovací povinnosti. Úvěruschopnost žalovaného tedy zkoumal řádně v souladu se zákonem, takže předmětná smlouva je platná.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze , datum, včetně dodatku č. 1, oznámení o schválení úvěru z , datum, , splátkového kalendáře, výzev k zaplacení z 15. 4. 2024 a 16. 5. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru z 19. 5. 2024 včetně dodejky, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení žalovaného, výpisu z NRKI a registru Solus, předžalobní výzvy z 31. 5. 2024, hodnocení klienta, potvrzení o příjmu žalovaného od února do května 2023 a žádosti o smír z 8. 3. 2024 soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, žalovaný elektronicky podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru včetně dodatku č. 1 a svého prohlášení a ač návrh byl akceptován žalobcem až , datum, , byla jistina úvěru ve výši 105 000 Kč zaslána na účet žalovaného již dne , datum, . Předmětem uzavřené smlouvy bylo tedy poskytnutí úvěru ve výši 105 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 84,03 %, kdy žalovaný měl dluh uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 9 157 Kč. Z hodnocení bonity žalovaného vyplývá, že žalobce vyšel z jeho příjmu 32 799 Kč, výdajů v podobě životního minima ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 4 888 Kč s tím, že mu zbývá rezerva ve výši 22 051 Kč a dále z toho, že v té době byl zaměstnán u , právnická osoba, , adresa, v řádném pracovním poměru a neměl žádnou vyživovací povinnost. Z výplatních pásek za únor až květen 2023 vyplynula průměrná mzda žalovaného u uvedené společnosti ve výši 32 757,25 Kč. Žalobce provedl ohledně žalovaného šetření v registru Solus a NRKI z něhož vyplynulo, že má 11 žádostí u finančních institucí, u nichž žádal o úvěr a celkem mu zbývá doplatit 544 029 Kč, takže by mu mohl být poskytnut úvěr do limitu 85 000 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru vzniklo žalobci právo domáhat se úhrady smluvní pokuty při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů, a to ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitne v prodlení, kdy žalobce uplatnil tento nárok ohledně prodlení u splátek č. 10 a 11, tedy 2 x 499 Kč, další nárok uplatnil podle bodu 6.2 smlouvy, a to na náhradu nákladů za prodlení se splátkou nad 15 dnů ve výši 200 Kč za každé prodlení, konkrétně s úhradou splátek č. 6, 10 a 11. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 10. splátky nad 65 dnů zesplatnil žalobce úvěr dle bodu 6.3 smlouvy, podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, kterou žalobce vyčíslil na 100 191,79 Kč a kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději den zesplatnění úvěru. Kromě toho uplatnil podle bodu 6.5 smlouvy i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z takto nově vzniklé jistiny úvěru od 21. 5. 2024 až do úplného zaplacení. V důsledku opakovaného prodlení byl žalovaný žalobcem písemně vyzýván k úhradě dluhu a písemně byl rovněž vyrozuměn o jeho zesplatnění. Na předmětný dluh doposud uhradil 82 413 Kč.6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je sp