18 C 24/2024-75 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 145 481,94 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 29. 8. 2022 došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou i úvěrové podmínky. Strany si sjednaly úvěrový rámec 147 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % ze sjednaného úvěrového rámce, přičemž splatnost splátky byla vždy 20. dne v měsíci. Žalovaný načerpal celkem 149 809 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 17 147 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr k 21. 12. 2023 zesplatnila. Žalovaná částka 145 481,94 Kč se skládá z dlužné jistiny 143 881,94 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč.2. Ohledně zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně tvrdila, že tuto prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou i výdajovou stránku žadatele, věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, bydlení atd., nahlíží do externích úvěrových registrů.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2022, včetně kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dohodu o poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 15 000 Kč a úrokovou sazbou 25,90 % ročně s výší měsíční splátky 3,182 % z úvěrového rámce. V rámci smlouvy žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 26 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč. Je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů.5. Z listiny Dohledání informací o činnosti klienta ze dne 8. 10. 2024 byly zjištěny skutečnosti ve vztahu k ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu na dálku prostřednictvím telefonního čísla , tel. číslo6. Ze zprávy , Anonymizováno, -, Anonymizováno, z 17. 10. 2024 bylo zjištěno, že ke dni 29. 8. 2022 bylo telefonní číslo , tel. číslo, registrováno na osobu , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, .7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal 149 809 Kč. Tuto skutečnost soud zjistil rovněž ze zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. ze dne 17. 10. 2024.8. Z dopisu z 21. 12. 2023 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 160 535,01 Kč ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy a upozorněn, že byl celý úvěr zesplatněn.9. Z dopisu z 11. 1. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě 163 080,89 Kč před podáním žaloby.10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání, vedle jiného, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil ničeho relevantního pro danou věc.12. Soud k důkazu neprovedl listinu Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik, neboť tato je podepsána pouze žalobkyní a nelze z ní tedy dovozovat jakékoli skutečnosti ve vztahu k žalovanému. Dále neprovedl zprávu k dotazu soudu od společností , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , neboť tyto nesdělily k věci ničeho relevantního.13. Soud dále zamítl provést důkaz výpisem z účtu žalovaného za rok 2022, dotazem na tehdejšího zaměstnavatele žalovaného a dotazem na Českou zprávu sociálního zabezpečení, neboť těmito důkazy žalobkyně chtěla zpětně prokázat, zda byl žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopný, neprokázala by tím však to, zda t.č. svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného splnila.14. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 29. 8. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalovaného v postavení spotřebitele.15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.18. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.21. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. K tomu žalovaný v rámci smlouvy vyplnil údaje o svém příjmu a rodinném stavu, včetně bydlení. I přes výzvu soudu žalobkyně žádný další důkaz nepředložila. Žalobkyně sice navrhla provést k důkazu zprávu dotazem na tehdejšího zaměstnavatele žalovaného, Českou zprávu sociálního zabezpečení a výpis z účtu v roce 2022, těmito důkazy by však žalobkyně zpětně prokazovala, zda byl žalovaný úvěruschopný, neprokázala by však jimi, zda sama v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, tedy zda svou povinnost splnila. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně své povinnosti řádně a pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr nedostála. Odkázat lze i na soudní judikaturu, podle níž „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 149 809 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni 17 147 Kč, je tedy povinen vrátit 132 662 Kč (149 809 Kč – 17 147 Kč).25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána dopisem ze dne 22. 12. 2023, kdy byl vyzván k úhradě ve lhůtě 14 dnů, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byl