21 C 104/2024-114 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 93 964 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 93 964 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, 1 636,38 Kč a úrok ve výši 76,04 % p. a z částky 76 449,46 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne částky 300 441 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 19. 9. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč, jež mu zaslala na jeho bankovní účet dne 20. 9. 2023. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem sjednaným ve smlouvě o úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 944 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 728 Kč.3. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr žalobkyně prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 34 333 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 19 133 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činily 14 200 Kč.4. Při posouzení příjmů žalovaného žalobkyně vyházela z životního minima 4 860 Kč, jako částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 5 116 Kč (nájemné + inkaso). Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu. Výdaje s touto smlouvou spojené činily 9 157 Kč měsíčně. K ostatním výdajům žalovaného nemá další doklady. Žalobkyně také spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení svých případných dalších závazků.5. Žalobkyně cituje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019, „je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou“… Z uvedeného rozhodnutí plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient – žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.6. Částka 93 964 Kč sestává ze zbývající jistiny úvěru ve výši 76 449,46 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru 14 461,48 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru 998 Kč, náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru 600 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr 1 456 Kč.7. Žalovaný závazky neuhradil řádně a včas, když uhradil toliko 5 splátek ve výši 5 944 Kč, (poslední byla uhrazena 12. 2. 2024). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je podle smlouvy o úvěru splatná vždy ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.8. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 15. 3. 2024. K datu 19. 5. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 90 910,94 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.9. Nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky výši 90 910,94 Kč za každý den prodlení podle tvrzení žalobkyně vyplývá z bodu 6.5. smlouvy o úvěru. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu ve výši 1 636,38 Kč.10. Žalobkyně uvedla, že pokud bude žalovanému povoleno hradit dlužnou částku ve splátkách, tak navrhuje, aby byly v minimální výší 1 800 Kč.11. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává. Nejde podle něj o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. V době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků při jejím uzavírání nebyl nikterak upozorněn. Domnívá se, že v tomto směru zcela selhalo odborné posouzení jeho úvěruschopnosti, a úvěrová smlouva je tak neplatná.12. Podle žalovaného prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Žalobkyně však v tomto případě neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy, a to právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze vložen poskytovatelem úvěru toliko elektronický kód (který byl zaslán spotřebiteli např.: prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádní změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).13. Žalovaný dále namítá, že úvěrová smlouva je s ohledem na výši úrokové sazby 76,04 % p. a. a RPSN v předpokládané výši 109,02 % p. a. nemravná. Výše úrokové sazby a RPSN ve mnou uzavřené smlouvě byla nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Dle statistiky ČNB byla průměrná sazba RPSN v září roku 2023 ve výši 8,67 %. V Úvěrové smlouvě, kterou jsem uzavřel, se sazba RPSN vyšplhala na 109,02 % ročně, což je více než dvanáctinásobek průměrné sazby RPSN dle ČNB.14. Podle žalovaného žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně mé příjmy a výdaje nikterak blíže nezkoumala, resp. mnou uvedenou výši příjmů a výdajů nikterak neověřila, nezkoumala mé výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje. Nedostatečné ověření příjmů a výdajů uváděných z mé strany žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání mé úvěruschopnosti, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení mé reálné situace za účelem optimalizace poměru mých příjmů a výdajů tak, abych na požadovaný úvěr dosáhl.15. Podáním ze dne 31. 7. 2024 vzala žalobkyně svou žal