21 C 169/2024-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 5. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 38 777 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 38 777 Kč v zákonné výši za období od 6. 3. 2023, Anonymizováno, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 5. 3. 2023 do 4. 6. 2023 vyčíslenou na 3 528,02 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 9. 12. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se mu zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem smlouvy o úvěru seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy o úvěru a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Pohledávka podle žalobkyně činí celkem 38 777 Kč, z toho jistina 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 8 360 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 330 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 87 Kč.3. Žalobkyně je dále podle svých slov oprávněna v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu.4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.5. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.6. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 9. 12. 2022 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 29. 11. 2022, insolvenční rejstřík dne 7. 12. 2022 a neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR dne 28. 5. 2022.7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 9. 12. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které 9. 12. 2022 převedla na bankovní účet žalovaného 14 000 Kč a 9 000 Kč a dne 10. 12. 2022 7 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru a přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).ii. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za sjednání ve výši 7 500 Kč a dalšími poplatky (celkem 37 639 Kč) zavázal žalobkyni vrátit do 8. 1. 2023. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového limitu činila 1 410,33 % (prokázáno smlouvou o úvěru).iii. Z dokumentu „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ bylo prokázáno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z následujících informací o žalovaném: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 6 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 500 Kč, další nezbytné výdaje: 8 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 4 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 33 166 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 40 000 Kč, disponibilní příjem: 15 300 Kč.iv. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 24. 3. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 a podacím lístkem).v. Žalovaný na žalovanou pohledávku žalobkyni dosud nic neuhradil (nepopřené tvrzení žalobkyně).vi. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni v souladu se smlouvou vrátit.17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v datab