21 C 173/2024-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 5. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26 500 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 080 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 31. 5. 2023 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, jež mu zaslala na jeho bankovní účet dne 31. 5. 2023. Dne 5. 6. 2023 mu poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 30. 6. 2023. Závazky neuhradil řádně a včas. Podle čl. 2. 3. smlouvy žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 20 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 1. 7. 2023 do 30. 4. 2024, ve výši 6 080 Kč. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy). Písemné výzvy byly odeslány dne 7. 7. 2023, 14. 7. 2023, 21. 7. 2023, 30. 7. 2023 a 14. 8. 2023.3. Žalobkyně si podle svých slov před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala „informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobckyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“ Ze zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 31. 5. 2023 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 16 000 Kč. Dne 5. 6. 2023 žalobkyně s žalovaným uzavřela dodatek ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se zavázala navýšit žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o 4 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky (20 000 Kč) zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 6 500 Kč do 30. 6. 2023 (prokázáno z uvedených smluv). Obě uvedené smlouvy budou dále v tomto rozsudku označovány společně jako „smlouva zápůjčce“.ii. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 31. 5. 2023 16 000 Kč a 5. 6. 2023 4 000 Kč (prokázáno z výpisu z běžného účtu).iii. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu ze smlouvy o zápůjčce, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 16. 4. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2024 a podací lístek ze dne 16. 4. 2024).iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému 20 000 Kč, byla proto také povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce podle citovaných ustanovení s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.15. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Jelikož tento ani jiný dokument žalobkyně nedoložila, nemohla tak prokázat, že ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr.16. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr (zápůjčku) splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o zápůjčce (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak důvodné nejsou. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).17. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –7. 6. 2024 (viz doručenka na čl. 14 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 10. 6. 2024 a od 11. 6. 2024 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 11. 6. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení 178,38 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).19. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 378 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 404 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 3 582 Kč.20. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 40 624,41 Kč, který se sestává z částky 35 080 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 500 Kč za období od 1. 7. 2023 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (21. 11. 2024) na 5 544,41 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy částky 21 321,86 Kč sestavující z 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 11. 6. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 21. 11. 2024 na 1 321,86 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 52,49 %, žalovaný v rozsahu 47,51 %. Žalobkyni tedy přísluší náhrada 4,98 % (52,49 – 47,51) jejích účelně vynaložených nákladů řízení.