21 C 63/2024-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 15. 12. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 13 673,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 897,75 Kč (za období od 27. 9. 2022 do 1. 3. 2023), se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 473,93 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 12 473,93 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Částka 13 673,93 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 473,93 Kč a poplatků za zaslané upomínky ve výši 1 200 Kč (2 x 600 Kč).2. Žalobkyně uvedla, , právnická osoba, . (dále jen „banka“), uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky.3. Žalovaná své závazky ze smlouvy porušila tím, že překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva převedla dne 27. 9. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 14 255,92 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovanou.4. Při posouzení úvěruschopnosti žalované banka vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla.5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 22. 4. 2022 banka zřídila žalované běžný účet, k němuž zřídila kontokorentní úvěr „, Anonymizováno, “ s výši povoleného limitu: 5 000 Kč (prokázáno z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 22. 4. 2022).ii. V žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 22. 4. 2022 podepsané žalovanou žalovaná mimo jiné uvedla, že její průměrný příjem za 3 měsíce činí 12 111 Kč, osobní nezbytné náklady jsou 0 Kč, celkový čistý příjem domácnosti je 50 000 Kč, počet zdrojů příjmu je 1, počet vyživovaných osob 0, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč rodinný stav: vdaná, pracovní poměr na dobu určitou (prokázáno z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 22. 4. 2022).iii. Oznámením o zesplatnění ze dne 2. 3. 2023 banka oznámila žalované, že prohlašuje úvěr č. , č. účtu, na částku 14 255,92 Kč za splatný ke dni 1. 3. 2023 a vyzvala žalovanou k zaplacení částky do 16. 3. 2023. Oznámení bylo žalované odesláno dne 3. 3. 2023 (prokázáno z poštovního podacího archu).iv. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 postoupila banka pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, potvrzení ze dne 18. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek).v. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 oznámila banka žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Zásilka byla odeslána dne 26. 9. 2023. Doručeno 3. 10. 2023 (prokázáno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023, poštovního podacího archu).vi. Zástupce žalobkyně dne 6. 10. 2023 zaslal žalované výzvu úhradě dluhu ze dne 6. 10. 2023, kterou ji vyzval k zaplacení dluhu 23 (prokázáno z výzvy úhradě dluhu ze dne 6. 10. 2023).vii. V dokumentu nazvaném vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15. 4. 2024 banka (mimo jiné) uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z jejího průměrného měsíčního příjmu 12 111 Kč, průměrných měsíčních příjmů jeho domácnosti ve výši 50 000 Kč, dosavadních interních splátek ve výši 2 014,64 Kč (prokázáno z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 24. 5. 2023).7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.16. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí banka posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry