7 C 78/2024-68 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 22. 7. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které převzal žalovaný finanční hotovost ve výši 15 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 27 888 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 9. 2023. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vzniklo povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 6. 12. 2023. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu ve výši 13 974,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 825 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 928,83 Kč a nesplacený inkasní poplatek 2 507,14 Kč, postoupený smluvní úrok 119,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 223,97 a dále smluvní pokutu v kapitalizované výši 544,99 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Doručení bylo vykázáno, lhůty k jednání byly zachovány. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila. Soud tak jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.3. Soud z provedených důkazů, a to výpisu z OR žalobkyně, standardních informací o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru, přílohy ke smlouvě, potvrzení o provedení transakce, pracovní smlouvy, výplatních lístků, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího archu zjistil následující skutkový stav věci. Dne 22. 7. 2022 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru na částku 15 000 Kč, která mu byla téhož dne vyplacena. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit také příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem tak měl zaplatit 27 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy splatnost závazku připadla na 22. 9. 2023. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 23. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 992 Kč, které žalobkyně započítala poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěryschopnost žalovaného, neboť od žalovaného nepožadoval doklady k jeho majetkovým a příjmovým poměrům včetně doložení relevantních výdajů. S ohledem na chybějící informace úvěryschopnosti věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS v Praze sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Za této situace soud žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, mohl přiznat pouze toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 15 000 Kč bez právního důvodu, tím pádem se na úkor věřitele bezdůvodně obohatil. Do dnešního dne vrátil pouze 1 992 Kč. Po odečtení je tak povinen zaplatit žalobkyni 13 008 Kč (výrok I.). Na druhé straně soud shledal žalobu ohledně zaplacení dalších nároků včetně smluvní pokuty či poplatku za poskytnutí úvěru jako nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených nároků. Zároveň s neplatně ujednanými nároky nemůže být žalovaný v prodlení, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.