9 C 129/2024-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , SA, IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a dále mu byla poskytnuta platební karta. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky činila 5 % z aktuálně dlužné částky, minimálně však , částka, . Žalovaný si zároveň sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 5,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Celkem žalovaný vyčerpal částku , částka, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne , datum, od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Dále požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, (smluvní pokuta). Úvěruschopnost žalovaného posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným a z úvěrových registrů, mj. z registru SOLUS.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a platební kartu (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, ). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuální dlužné částky, přičemž minimální výše měsíční splátky činila , částka, (zjištěno z téže smlouvy). Žalovaný si zároveň sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 5,99 % z výše měsíční splátky. Zápůjční úroková sazba činila 22,68 % ročně (vše zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle informací sdělených žalovaným před poskytnutí úvěru činil jeho měsíční příjem , částka, a měsíční výdaje , částka, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši , částka, (zjištěno z platební historie). Uhradil však jen , částka, . Dle dopisu ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila ke dni , datum, a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle dopisu ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Dle dopisu ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do , datum, . Dle podacího archu odeslala tento dopis žalovanému dne , datum, . Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.5. Žalobkyně jen obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejně dostupných registrů a z údajů sdělených žalovaným. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného však nebyly doloženy příslušnými listinami (např. výplatní páskou, nájemní smlouvou, apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne , datum, , soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému , částka, . Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smluv (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje a na údaje z veřejně dostupných registrů. Zejména měsíční výdaje sdělené žalovaným jsou zcela nereálné. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil však jen , částka, . Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve