9 C 152/2024-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkem , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalované přenechaná částka , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, . Nad rámec jistiny se zavázala uhradit poplatek , částka, . Nevrátila však ničeho. Úvěruschopnost žalované posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení a úroku 29,7 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalované téhož dne přenechala v hotovosti , částka, (zjištěno ze smlouvy č. , tel. číslo, ). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši , částka, , poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, , a to ve 12 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. až 11. splátky činila , částka, a výše 12. splátky činila , částka, . Celková částka splatná žalovanou tak činila , částka, (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle zákaznické karty vyplněné dne , datum, činil měsíční příjem domácnosti žalované , částka, (z toho příjem žalované , částka, od Úřadu práce – matka a další příjem domácnosti , částka, ) a měsíční výdaje , částka, . Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Do začátku soudního řízení nevrátila ničeho. (zjištěno z přehledu splácení). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k zaplacení , částka, , a to deseti dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne , datum, . Dle přežalobní výzvy ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení dlužné částky. Dle podacího lístku odeslala tento dopis dne , datum, .5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovanou a z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žádné listiny však k žalobě nebyly připojeny. Věřitel před poskytnutím úvěru přitom musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti. Navíc žalovanou tvrzené měsíční výdaje ve výši , částka, jsou zcela nevěrohodné.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované , částka, . Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jím sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nevrátila dosud ničeho. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni , částka, , a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 10 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne , datum, . Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní