9 C 154/2024-108 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 8. 7. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 31 745 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovanou uzavřela elektronicky dne 25. 3. 2024. Na základě této smlouvy přenechala žalované 30 000 Kč tím způsobem, že 27 500 Kč poskytla přímo žalované a 2 500 Kč zprostředkovateli jako provizi. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně úroků ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Protože nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 6. 2024. Žalovaná dlužila na neuhrazených dlužných splátkách 4 397 Kč (z toho 2 725 Kč na jistině a 1 645 Kč na úroku) a na zesplatněné jistině 27 248 Kč. Žalobkyně současně uplatnila nárok na smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z neuhrazené jistiny 30 000 Kč ode dne 28. 6. 2024 do dne 26. 9. 2024 a ve výši 14,75 % ročně ode dne 27. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 30 000 Kč, smluvních úroků 1 645 Kč vyčíslených do dne zesplatnění a poplatku 100 Kč za odeslanou upomínku. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne 28. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. Namítla neplatnost úvěrové smlouvy, a to pro nedostatky samotného právního jednání prostřednictvím komunikace na dálku a dále zejména pro rozpor s dobrými mravy (vysoké RPSN) a pro neposouzení její úvěruschopnosti. Potvrdila, že jí byla žalobkyní přenechaná částka 27 500 Kč. Žalobkyni již vrátila 5 603 Kč. Úvěr si brala v tíživé životní situaci, byla v dluhové pasti.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 5. 11. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující rozhodné skutečnosti.4. Žalobkyně přenechala žalované dne 28. 3. 2024 částku 27 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na její účet (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně a ze shodných tvrzení účastníků). Dle žalovanou nepodepsané smlouvy o úvěru činila roční procentní sazba nákladů 44,5 %. Žalovaná vrátila žalobkyni 5 603 Kč (zjištěno z potvrzení o platbách žalobkyni).5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Měla k dispozici výplatní pásky žalované za měsíce 1/2024 a 2/2024 z pracovního poměru žalované u , právnická osoba, ., přičemž její průměrná mzda činila 34 511 Kč, dále negativní výpis z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí, čestné prohlášení žalované ohledně jejích závazků, výdajích a příjmech, potvrzení o úhradě nájmu ve výši 18 500 Kč a sdělení o vyživovací povinnosti. Dále žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zohlednila náklady žalované na bydlení dle normativních nákladů v obci , adresa, s výsledkem 13 737 Kč a existenční a životní minimum jednotlivce ve výši 8 510 Kč. Žalované tak zbývala měsíčně částka 5 901 Kč, což byla dle žalobkyně dostatečná rezerva pro úhradu poskytnutého úvěru. Takovéto posouzení úvěruschopnosti soud neshledal úplným a řádným. Žalobkyně nahlédla pouze do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, ohledně výdajů se spolehla jen na prohlášení žalované a nijak její tvrzení neověřovala (nenahlédla ani do nebankovního registru klientských informací, ani si nevyžádala výpisy z účtu žalované). Navíc přestože měla k dispozici potvrzení o úhradě nájmu ve výši 18 500 Kč, při svém posouzení zohlednila pouze normativní náklady ve výši 13 737 Kč, aniž by vysvětlila, proč nevycházela ze skutečných nákladů na bydlení.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 27 500 Kč. Smlouva však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila 5 603 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 21 897 Kč (27 500 – 5 603), a to ve splátkách po 900 Kč měsíčně z důvodu jejích nepříznivých osobních a majetkových poměrů, které doložila listinami týkajícími se jejích příjmů a závazků. Soud je současně přesvědčen, že splácení dluhu žalovanou v měsíčních splátkách 900 Kč žalobkyni coby společnosti zabývající se spotřebitelskými úvěry se základním kapitálem přesahujícím 20 mil. Kč nepoškodí. Lhůta k plnění dluhu byla vzhledem k výše uvedenému stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. v měsíčních splátkách po 900 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (