9 C 170/2024-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 7. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 17 289 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná uzavřela dne 23. 9. 2022 s žalobkyní prostřednictvím internetového portálu www.coolcredit.cz. Na základě této smlouvy byla žalované přenechaná částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně poplatku ve výši 5 400 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 9. 8. 2023. Vrátila však jen 9 491 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a částečně na poplatek. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované částky ode dne 10. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 24. 10. 2024 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně přenechala žalované dne 23. 9. 2022 částku 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na její účet (zjištěno z výpisu z účtu žalované a žalobkyně). Dle žalovanou nepodepsané smlouvy o zápůjčce činila roční procentní sazba nákladů 542 %. Žalovaná vrátila žalobkyni 9 491 Kč. Dle dopisu ze dne 16. 4. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 17 725 Kč, a to tří dnů. Dle podacího archu odeslala tento dopis žalované téhož dne (16. 4. 2024).5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím zápůjčky řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Toto tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti zůstalo jen v obecné rovině. Žalobkyně netvrdila, jak konkrétně posoudila poměry žalované, jaké informace od ní získala a k jakým závěrům dospěla. Neoznačila ani nedoložila žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Žalobkyně tudíž své tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované neprokázala, a protože se nezúčastnila jednání dne 24. 10. 2024, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 15 000 Kč. Smlouva však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila 9 491 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 509 Kč (15 000 – 9 491), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 23. 4. 2024 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 3 dnů. Výzva byla žalované doručena dne 19. 4. 2024. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.