9 C 180/2024-81 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 5. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení 83 363,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené elektronicky dne , datum, , na základě které žalované poskytla úvěr 89 000 Kč. Úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách po 3 850 Kč. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář, dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2024. Přes upomínky žalovaná nehradila splátky řádně, žalobkyně proto úvěr zesplatnila dne 21. 8. 2024. Ke dni podání návrhu žalovaná neuhradila na jistinu pohledávky ničeho. Kromě zesplatněné jistiny ve výši 82 363,41 Kč žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 948,78 Kč (25,01 % z částky 82 363,41 Kč ode dne 16. 3. 2024 do dne 21. 8. 2024), náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 91 312,19 Kč ode dne 5. 9. 2024 do zaplacení. V žalobě bylo jen obecně tvrzeno, že úvěruschopnost žalované byla posouzena. Ohledně podrobností zkoumání žalobkyně odkázala na přílohu úvěrové smlouvy.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. Žalobkyně jí na základě předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, přenechala jen částku 14 888 Kč, nikoli 89 000 Kč. Namítla neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání její úvěruschopnosti. Zároveň nikdy nesjednala službu PODPORA. Žalobkyni vrátila již 35 800 Kč. Dále popsala, že s žalobkyní uzavřela ještě dvě úvěrové smlouvy, a to již v roce 2022. Dne , datum, smlouvu č. , hodnota, , na základě které jí žalobkyně přenechala 24 000 Kč a dne , datum, smlouvu č. , hodnota, , kterou byl refinancován předchozí úvěr a žalované byla přenechána částka 21 000 Kč.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 21. 11. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , která nebyla žalovanou podepsaná, měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr v celkové výši 89 000 Kč, a to tak, že částka 14 888 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka 58 262 Kč měla být na základě žádosti žalované vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , a částka 15 850 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně. Žalobkyně přenechala dne 3. 4. 2023 žalované bezhotovostně částku 14 888 Kč (zjištěno z potvrzení o bezhotovostní platbě). Úhrada předchozího závazku žalované nebyla prokázána. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců s výší splátky 2 398 Kč. Celková částka spotřebitelského úvěru 172 656 Kč byla splatná ke dni 15. 3. 2029 (zjištěno z téže úvěrové smlouvy). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalované a smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, která nebyla žalovanou podepsané a dle které byla tato doplňková služba hrazenou nepovinnou službou, za jejíž výkon po celou dobu trvání úvěru měla žalovaná zaplatit 104 544 Kč v měsíčních splátkách po 1 452 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni 35 800 Kč (zjištěno z výpisů z účtu žalované). Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (zjištěno z upomínek).5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do relevantních databází. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit. Žalobkyně však neoznačila ani nedoložila žádné důkazy k prokázání tvrzení, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřila. Žalobkyně tudíž své tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované neprokázala, a protože se nezúčastnila jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností.6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 14 888 Kč. Smlouva o úvěru včetně její nedílné součásti smlouvy o doplňkové službě však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.13. Žalobkyně tedy přenechala žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 14 888 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila již 35 800 Kč, tedy více, než jí bylo přenecháno. Její závazek tedy zanikl. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, které se skládají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby po 4 460 Kč [převzetí a příprava zastoupení, odpor včetně jeho doplnění a účast na jednání soudu dne 21. 11. 2024 dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”)] včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovného ve výši 756 Kč za cestu vozidlem Mazda CX5 na jednání soudu dne 21. 11. 2024 na trase Praha – Příbram a zpět a náhrady DPH v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 998,80 Kč. Žalované tak náleží náhrada nákladů řízení ve