10 C 81/2025-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 459,91 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 919,82 Kč, dále zákonným úrokem z prodlení z částky 10 459,91 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení.2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalovaný se zavázal celkovou částku (odpovídající půjčce a poplatku) týdenních splátkách, poslední splátka byla stanovena na 5. 11. 2009. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den , datum, se nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“).4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému na základě smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku 25 440 Kč se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 480 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 a podacího archu ze dne 29. 10. 2024 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Oznámení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, přičemž byl vyzván k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení oznámení.7. Z výzvy k plnění ze dne 5. 5. 2025 s podacím lístek ze dne 6. 5. 2025 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k uhrazení pohledávky z výše uvedených smlouvy nejpozději do 20. 5. 2025.8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.10. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle ustanovení § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.12. Podle ustanovení § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách.14. Soud právo na zaplacení „souhrnného poplatku“ právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 10 440 Kč za dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,286 % ročně – 10 440 x (52/53)/15 000 Kč x 100. Tedy několikanásobně převyšuje obvyklou míru poskytovanou bankami v době uzavření smlouvy o půjčce činila max 23,99 % ročně (přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů). Dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Přičemž soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, podle kterého je rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.15. Ujednání o souhrnném poplatku proto soud posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (ust. § 39 obč. zák.), a to včetně ujednání o hrazení splátek půjčky, ve které byly zahrnuty platby poplatku. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku (souhrnného poplatku) nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného.16. Částku 7 700 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu ve výši 15 000 Kč. Z žaloby ani připojených důkazů přitom není zřejmé, kdy žalovaný uhradil uvedenou částku.17. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne následujícího od výzvy žalobkyně žalovanému k uhrazení dlužné částky. Žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dluhu podle předložených listinných důkazů v oznámení o postoupení pohledávky. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo, proto postupoval dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (doručováno za jeho účinnosti) a bral dopis za doručený (třetí pracovní den po odeslání) dne 1. 11. 2024 (dle podacího archu byla výzva odeslána dne 29.10.2024). Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 11. 11. 2024 a počínaje dnem 12. 11. 2024 se ocitl v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1, věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen“o. s. ř.“).18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady (předmětem řízení bylo vedle pohledávky též její příslušenství, soud proto zvažoval míru úspěchu v celém sporu, tedy též ohledně příslušenství).